Momenty z Colours 2016

18. července 2016 v 18:45 | Opti-Mystique |  Z akcí
Jaký byl letošní ročník Colours of Ostrava? Deštivý. Zamračený. Plný emocí. A dobrého jídla. A hudby, samozřejmě!
Ovlivnilo ho však něco ještě pár dní před tím, než vůbec začal - dostala jsem jen pár dní před odjezdem antibiotika na akutní zánět dutin a s šílenými horečkami nedokázala vstát z postele. Ale nevzdávala jsem se. Věděla jsem o tom, že hlásí ošklivé počasí a že celkově to bude s mou nemocí docela na nic, ale nechtěla jsem to zavrhnout předčasně. A dobře jsem udělala! Letošní shrnutí asi nebude tak objemné jako to loňské, chtěla bych se zaměřit spíše na konkrétní momenty, okamžiky a emoce. A že jich nebylo málo. Sice jsem byla pryč jen pár dní, ale cítím se jako by to bylo aspoň sto let.





Hudební vrchol pro mě přišel asi hned ten první večer. Protože Tame Impala, Slowdive a M83 prakticky hned po sobě, co víc si přát! A navíc jako snad jediný večer nepršelo (na rozdíl od odpoledne, kdy jsme solidně zmoknuli a pak se prakticky celou dobu sušili, fuj fuj). Tame Impala hráli hrozně dobře, přiznám se, hodně jsem od jejich koncertu očekávala a měla jsem docela strach, že mě zklamou... ale naštěstí tomu tak bylo a nemohlo to být lepší. Energie, skvěle nazvučeno, konfety! A první řada na Slowdive (hráli mou oblíbenou Crazy for you! ♥) a následně ještě první řada na M83, to nemohlo být už opravdu lepší.
Nebo možná mohlo. Noc byla hrozná. Několik krizí ze zimy a zmoknutí, dopování se paralenem, kašlání a smrkání. Nemoc se přesunula i na milého, takže hned první den jsme oba tak krapátko umírali.







Druhý den jsme většinu festivalového času strávili zalezlí vevnitř. Ha ha ha, no, co by mohlo být užitečnější a přesnější pro venkovní hudební festival, že? Ale, nevadí. Byli jsme se totiž podívat do Světa techniky a těch několik pater plných expozic za to rozhodně stálo. Už dlouho jsem na ničem takovém nebyla, takže jsem nadšené přebíhala od jedné věci ke druhé. Internaktivní věda a fotky a pokusy a milion věcí, húúú. Divili jsme se slečně na recepci, když říkala, že to zabere aspoň tři hodiny - ale měla pravdu. Takže pokud se tam někdy budete chtít jít podívat, tak si na to rozhodně vyčleňte dostatek času. Byla by škoda to tam jen proletět a neužít si to naplno.




Pátek pro mě byl také vrchol kvůli něčemu naprosto nehudebnímu - tedy představení s Robertem Fulghumem. Ono se to všechno těžce popisuje a ještě hůř se to komukoliv vysvětluje. Pan Fulghum pro mě znamená opravdu hodně, jeho kniha Třetí přání (a navazující díly) mi několik let zpátky změnily život. Pomohly najít radosti a samu sebe, přenést se přes spoustu věcí. Kdybych měla sepsat seznam knih, které mě ovlivnily, tak tato by rozhodně zaujímala přední pozice. Takže jen představa, že pana Fulghuma uvidím naživo, mi vyvolávala mrazení v zádech. A pak tam byl. Živý, veselý, upovídaný, takový můj kouzelný dědeček. A pak jsem čekala ve frontě, aby mi podepsal knížku, která je stejně stará jako já. A pak jsem s ním mluvila, třásla se, plakala, řekla mu to všechno, co pro mě on a Třetí přání znamená. A jeho odpověď: "I wrote it for you, I was thinking about you, it's for you!" ... To mě zlomilo. Křečovitě jsem držela knížku, dostala jsem na čerstvý vzduch, padla na kolena, stále plakala, třásla se a naplno propadla panickému záchvatu. To je tak, když vás dostanou emoce. Tolik emocí v jednu chvíli, tak intenzivní! Tohle moje tělo nezvládlo. A já jen šťastně svírala knížku a bylo mi krásně. ♥


A co se týče páteční hudby... Aurora byla naprosto skvělá! Objímala jsem můj mladý kokos (Adoptovala jsem si jej, pojmenovala jej Henry, následně snědla a usoudila, že bez něčeho takového už nemůžu žít. V mých vzpomínkách je ještě stále se mnou! A ne, není to jen kokos, je to osobnost, opravdu! :D), milý fotil a hlavně jsem si užívala hudby. Věděla jsem, že její vystoupení bude úžasné - a také bylo. Další z těch, které se mi vrylo do paměti.

A další věcí, která se mi vryla do paměti, je rozhodně zklamání z Of Monsters And Men. Takové to, když se na nějaký koncert fakt těšíte... ale pak nakonec jen čekáte, až skončí, protože je vám strašná zima a hlavně už chcete jít spát. Já nějak nevím, četla jsem hodně kladných reakcí... ale my jsme byli tak akorát zklamaní. Přišlo mi, že zvukaři rozhodně neodvedli dobrou práci a poslouchat ty písničky naživo mě bolelo, fakt to bylo divné a nepěkné a tak všechno. Navíc poprchalo, byla nám zima, usínali jsme... a tak jsme to po pár písničkách vzdali. A to jsem si před začátkem Colours myslela, že OMAM bude jeden z největších zážitků.


Co se týče soboty... krize byla neuvěřitelná. Byli jsme jen kousek od toho, abychom jeli předčasně domů. Milý smrkal, kašlal, oba jsme se dopovali léky a paralenem a celkově jsme měli pocit, že z toho celého festivalového fungování moc nemáme. Pomohla až cesta do IKEA, káva a několik hodin úplně mimo areál, mimo festivalový dav lidí, v teple, v klidu. A potom také polehávání v prostoru České televize. Jim také patří jeden z mých největších díků. Jestli nás někdo v tom nepěkném počasí zachraňoval, tak to rozhodně byli oni. Uvelebení na vaku jsme tam sledovali program (například učení hry na kontrabas nebo na harfu, huuu!), ohřívali se a různě jen chodili ven do nečasu pro jídlo. Teda, já jsem hlavně chodila, nevydržela jsem se totiž jen tak válet, tak jsem pobíhala všude kolem po stáncích, vyhlížela ňuňavosti, hledala nejlepší jídlo a tak nějak poskakovala v pláštěnce, zase jako by mi bylo třeba pět. A tak jsem si zatancovala při čekání na pizzu i na pár písniček od Lake Malawi, i když hráli docela na vzdáleném pódiu, hezky se to tam rozléhalo. :D

Ovšem koncert Kodaline, ten rozhodně stál za to se tam trápit v tom dešti. Zase spousta emocí, tančení v dešti s pláštěnkami, zpívaní textů, téměř slzy v očích. Jejich koncert navázal na trio z prvního večera, také je řadím do popředí. Podobně nadšená bych nejspíše byla i z koncertu DVA, ale nakonec jsme se zdrželi jen na pár písniček, zvláště milému byla hrozná zima, unavenost největší, člověk se jen chtěl zachumlat a spát.


Mám pocit, že tu stále zmiňuji jen nějakou krizi a trpění a umírání a nevím, co všechno. Nechci, aby to tak vyznělo, ale počasí člověk bohužel moc neporučí. Takže když stále prší, tak nezbývá nic jiného, než se místo někde na sluníčku vyvalovat spíše v teple. Stejně jako my v neděli. Sice už nepršelo, ale nejtepleji také nebylo, takže jsme se na pár hodin schovali v areálové čajovně u dýmky a teplého čaje. Filosofování, odpočívání, ohřívání se o kelímky, moc dobrý tabák, příjemná obsluha, zásuvky nadosah (závislí, závislí!). Něco takového přímo v areálu je prostě radost. ♥




Z nedělního programu jsem se moc těšila na 2Cellos. A duha při jejich vystoupení prostě musela být objednaná, jako by si to s námi počasí chtělo umoudřít pár hezkými barvičkami. :D Zastihli jsme i kus Passengera, i když do juchání na něj jsme nedávali tolik energie, jen jsme seděli vzadu na tribuně a soustředili se více na jídlo - chtěla jsem experimentovat, tak jsem si vybrala u stánku s indickým vegetariánským jídlem. Cizrna s masala kořením byla trefa do černého, ale zelenínová kari směs už takový úspěch nebyl. Já jsem dala tak dvě lžičky, o zbytek se musel postarat milý. Ono by to jako bylo dobré, ale to bych při jedení nesměla mít pocit, že mi to propálí díru do krku. Na pálívá jídla asi nikdy moc nebudu. :D

Na každém festivalu musí být něco bizarního - loni to byla Björk se svou hmyzí projekcí a letos... letos jsme to byli my dva s milým v první řadě na Underworld. Když člověk zavřel oči, tak se cítil jako v klasickém klubu, kde hrají starší elektro, a všechno se zdálo v pořádku. Ale když oči otevřel... hvězda festivalu, finální vystoupení, největší stage, mohutné světelné efekty... a na pódiu dva postarší pánové, divně se kroutějící s ještě podivnějšími gesty a vůbec to celé nemohlo působit více nepochopitelně. Nebo vlastně mohlo - protože zrovna na tomhle vystoupení jsme my dva byli v první řadě a nemohli se přes dav lidí dostat pryč. Prostě proč. :D Neptejte se mě, jak se to stalo, nemám tušení.



A co dnes? Sbalili jsme věci, za deště nějak rozložili stan, počkali si na vlakovém nádraží na zpoždění vlak a teď už je jen čas na uklizení věcí, uschnutí, utřídění myšlenek i všech těch letáčků, kterých se prostě nemůžu vzdát, ale musím jimi zase polepit několik stránek v deníku. :D No, a také je ten nejlepší čas na závěrečné rekapitulace. Přemýšlela jsem celou cestu vlakem nad tím, jak to celé nějak shrnout. Na Colours jsem se těšila několik měsíců, už od jara měla koupený lístek a teď je to celé za námi... A já nějak nevím. Byl to obtížný ročník, zejména kvůli tomu dešti. Ale co se týče hudby, to rozhodně vyhrál nad tím loňským. Mimohudební program a toulání zase bylo výživnější loni, ale o to více letos všechno proběhlo v poklidu. A to mi doktorka přece s antibiotiky nařizovala, ne? Klidový režim. :D Teď už mám jen takovou tu klasickou pofestivalovou kocovinu - jsem nadšená z postele a sprchy, ale na druhou stranu se mi už po tom bahnu, broucích ve stanu a čepované kofole začíná stýskat. Tak... snad zase za rok!


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bels Bels | E-mail | Web | 18. července 2016 v 19:02 | Reagovat

To je hezké, ty míváš pofestivalovou kocovinu a já zase pokoncertní depresi. :D
Propršený festival, tomu říkám celkem smůla. Ale zdá se, že jste si to i navzdory počasí a zdravotnímu stavu užili. To je nejdůležitější. :3
No a ta věta, kterou ti řekl Fulghum. Oh! ♥

2 Robka Robka | Web | 18. července 2016 v 19:51 | Reagovat

Hezky jsi to shrnula nakonec - taky jsem si nemyslela, že se mi bude po tom dešti a bahnu stýskat, ale je to tak! Je hrozné, jak rychle ten festival uběhl... Tak zase za rok!

3 retrofeeling retrofeeling | Web | 18. července 2016 v 20:12 | Reagovat

Dnes v rádiu říkali, že v celé Ostravě se teď nedají koupit holínky :-D Že prý totálně vykoupeno a na příští rok se chystají prodejci pořádně zásobit :-D

Jinak teď smutním - tam byli Tame Impala?! Já to nevěděla, sakra... Moje top skupina... :-(

4 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 18. července 2016 v 20:51 | Reagovat

Tak jak vidím, ani Colours se nevyhnuli dešti... Já na Masters jsem zažila to stejné :) Ale i tak plno zážitků, překvapení, zklamání... A hodně těžký návrat zpátky domů.
Jinak mladý kokos chci zkusit už asi dva roky, ale ještě jsem se k tomu pořád nějak nedostala :D

5 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 23. července 2016 v 10:29 | Reagovat

Taky jsme s Modrým stanovali - akorát u Mácháče. Nicméně stejně jako všichni "táborníci" jsme se i my nevyhnuli spršce deště, ještě že jsme ten stan postavili včas, byl to trochu oříšek, protože Modrého sestra ho z festivalu přivezla nějaký podivně zabalený a nám chvilku trvalo, než jsme si uvědomili, že je vlastně obráceně. :D
Jsem ráda, že jste si to užili, já bych na takovou akci asi nezavítala, ale těší mě všechny good vibes. :D :)

6 Opica Opica | Web | 24. července 2016 v 23:26 | Reagovat

To počasí bylo vážně dost na houby, :( ale huuu kytičkové tenisky, Mladý kokos, Robert Fulghum (wooow!) a festivalová atmosféra ♥. Takže stál Svět techniky za to? My byli akorát ve Vidě, ale dost nás zklamala...

7 eLLen May eLLen May | E-mail | Web | 26. července 2016 v 21:34 | Reagovat

Toho Fulghuma ti závidím :-). Já zadrbla :-( i jeho návštěvu u Dobrovského v Olomouci teď nedávno.. a hrozně mě to mrzelo... jeho knihy na mě mají nemalej vliv. Musí to být užasný člověk.
Nám na MORu taky pršelo, ale voda nás nezastvila. Ostaně vás evidentně taky ne :D vypadá to, že jste si to parádně užili :-)

8 smartly smartly | E-mail | Web | 2. ledna 2017 v 18:28 | Reagovat

Pffffff... Odteraz študujem fyziku a pracujem na stroji času.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
..... Ti nejmilejší a mému blogovému srdci nejbližší :3
..... Daniel ♥ - Babe - Bels - Maglaiz - Viollet - Elwin - Opica - ansvarcova - Ann Strawberry - rionka
.....
.
.