O panické úzkostné poruše

29. června 2016 v 12:31 | Opti-Mystique |  Závislosti
Tentokrát jsem se rozhoda pro něco osobnější článek. O hodně, ehm, více osobnější. Dobře, asi nejvíce osobní článek, jaký jsem kdy na blog napsala, aby to bylo kompletní. Částečně přiznání, částečně srovnání myšlenek v hlavě, částečně sdělení, částečně snaha pomoci těm, kteří možná zažívají něco podobného. Už je to pár měsíců, co mí "démoni" dostali jasný název a původ. To je pozitivní, protože díky tomu je možnost je zahnat do kouta a zničit (prozatím by mi úplně stačilo jen zahnat do kouta, mám-li být upřímná) mnohem větší. Jenže spolu s tím se také odhalila dlouhá cesta plná překážek a velkých výzev. To je přece něco pro mě, já ráda překonávám své možnosti! Ale na druhou stranu je to také proti mně, proti mému stylu myšlení a fungování.

Mí démoni se jmenují panická úzkostná porucha a živí je perfekcionismus, strach z neúspěchu, strach z plýtvání časem, strach z méněcennosti, strach z nesplnění tužeb a snů - nejen mých, ale i těch, které ode mě očekávají ostatní. Stres, nedostatek volného času, velké očekávní, potřeba mít všechno do nejmenších drobností naplánované. To je to, co oni mají rádi. A na mně je teď to, abych jim to zatrhla a celý ten kolotoč zastavila. Abych se nezacyklila ve smyčce lepších a horších dnů. Intenzivní strach ze strachu, nemohlo by to být více paradoxní?






Jaký je můj příběh?
Už před více než rokem jsem začala mít problém s migrénami, špatným spánkem, nekonečnou malátností. Příkladala jsem to mé nemoci štítné žlázy, něčím podobným si procházím celý život, ale testy byly v pořádku, takže mé kroky zamířily na neurologii. Tam na testech bylo také vše v pořádku, tak se to vyřešilo nějakou chemií a rehabilitacemi, že prý by to snad mohlo být od zad. Jenže nebylo. Loni v létě a pak zvláště na podzim se všechno začalo stupňovat a začalo mé kolečko - neurologie, endokrinologie, dokonce i gynekologie, kardiologie, zátěžové testy, epileptologická poradna, oční, magnetické rezonance, EEG, sposta testů. A všechny s +- neutrálními výsledky. A tak jsem skončila na psychiatrii s tím, že když je s tělem všechno v normě, tak to musí být v hlavě.
A tam mi paní doktorka diagnostikovala právě panickou úzkostnou poruchu a od začátku února mi spravují biochemické pochody v mozku antidepresiva. Ze začátku jsem z toho byla hrozně vyplašená. To jsem teda jako blázen? Jak mám kdekoliv říct, že chodím na psychiatrii a dokonce beru léky? A fakt někde doktoři neudělali chybu? Vždyť já si nemyslím, že by bylo s mou psychikou něco v nepořádku!


O panické úzkostné poruše - Jak se to projevuje u mě?
Moje "záchvaty" se liší od panických atak tím, že nejsou většinou vyvolávané něčím konkrétním. Sačí úplně cokoliv, jakákoliv nepatrná drobnost. Tělo se pernamentně cítí ve stresu a v ohrožení života, což jej unavuje a proto stačí jenom cokoliv nepatrného a ono se zblázní. Hladina adrenalinu vystoupá závratně vysoko, začne se mi točit hlava, vidím rozmazaně, jsem citlivá na světlo, zvuky, přítomnost jiných lidí. Necítím končetiny, svírají se mi křeči nebo naopak úplně odejdou, je mi špatně, snad až na zvracení. Nemůžu dýchat - a to je u mě to nejhlavnější, první, co cítím je to, že se nemůžu nadechnout, bolestivý tlak na hrudi, hyperventilace, zběsilé bušení srdce. A při silných záchvatek následuje omdlení a kompletní kolaps. Legrace, zvláště, když se to stane někde na veřejnosti.
A právě proto, že u mě nejsou jasné spouštěče, tak se to může stát kdykoliv. Znám své limity, pravidelně mi nebývá dobře v uzavřených prostorech nebo někde, kde je spousta lidí - tam vím, že pravděpodobnost stoupá, protože se celkově necítím dobře.


Myslím, že kdo něco takového nezažije, tak to nedokáže pořádně pochopit. Já vždycky vím, že to, co se děje je naprosto nereálné a zbytečné, že mi nic nehrozí, že jsem v pořádku, že to je jenom v mé hlavě a že má moje podvědomí přemrštěný pud sebezáchovy. Jenže v té chvíli se tyhle věci strašně špatně připouští, převládají iracionální myšlenky a tělo je ochromené strachem. Nepříjemný pocit. Kdyby to bylo jen o těch fyzických stavech, tak se to možná ještě nějak dá, ale když vás zároveň sžírá i vlastní hlava a katastrofické scénáře a předvídání kolapsů... to už je pak fakt chuťovka.

Plány do budoucna?
Teď už to samozřejmě není tak hrozné, léky všechno zmírňují, situace se lepší. Záchvaty už nejsou tak intenzivní, úzkost se spíše projevuje více vlekle - například právě v řádu hodin a dnů, kdy se cítím vyvedená z míry, necítím se dobře, ze všeho mám obavu a tak. Ale to by se mělo také úplně mírnit - a pak se může začít přemýšlet o úplném vysazení antidepresiv.


Samozřejmě, není to jen o lécích, snažím se tomu pomáhat i hlavou. Na začátku jsem se snažila toho co nejvíce načíst a zjistit, hledat zkušenosti a možnosti ostatních lidí. Ale většinou se všude opakovalo to stejné - je nutné si k úzkostem najít svou vlastní cestu, neexistuje univerzální návod. Mně hodně pomáhá milý a blízká rodina a přátelé, dříve jsem si nedokázala představit, že bych dokázala projevit slabost a požádat o pomoc, ale v poslední době je to to nejlepší, co moje tělo potřebuje. A potom tu jsou meditace, tvoření, příroda, najití si času sama pro sebe a zkoumání toho, u čeho můžu relaxovat. Také čtu všemožné články, snažím se změnit styl myšlení a trošku snížit své nároky na sebe samu. Na nástěnce mám už několik týdnů žádanku k psychologovi, ale stále ještě nevím, jestli se k nějakému přihlásím.
Také mi hodně pomohla Zoella. Ano, ta slavná YouTuberka. Dostala jsem se k ní přes vícero věcí, ale právě to, že také trpí panickou úzkostnou poruchou (ještě spojenou s atakami na konkrétní věci), zvýšilo můj zájem o ni. A líbí se mi, jak o všem dokáže otevřeně mluvit - možná, že právě ona mi byla malou inspirací k sepsání tohoto článku.


Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala, stejně mám pocit, že jsem nezahrnula všechno, co jsem chtěla. Kdybyste někdo měli nějaké otázky nebo postřehy, nebojte se je napsat do komentářů.
A průvodní fotografie jsou moje, snažila jsem se zachytit drobnosti z mého olomouckého koutku - na konci prázdnin se budu stěhovat (buď do jiného pokoje, možná do jiného bytu, kdo ví), tak abych měla nějakou památku.
Mějte se krásně a nenechte, aby vás ovládl strach a negativní emoce. Je to totiž zbytečné.
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Magda T. Magda T. | E-mail | Web | 29. června 2016 v 13:07 | Reagovat

Je skvělé (možná špatně zvolené slovo) číst o úzkosti i u někoho dalšího. Psala jsem před nějakou dobou podobný článek, ale až teď chápu komentáře pod ním, protože píšu úplně ten stejný.
Mně byla po měsících rehabilitací společně s depresí úzkostná porucha diagnostikována asi před pěti lety, párkrát jsem byla u psycholožky a psychiatričky, které mi předepsaly antidepresiva, ale po necelých dvou měsících jsem je přestala brát, protože mi z nich bylo špatně a byla jsem hrozně unavená, což pro mě na konci školního roku úplně nefungovalo. Stejně tak jsem přestala chodit k psycholožce, protože jsem z každé návštěvy měla ještě horší úzkost, než kdybych tam nešla. Můj stav se docela zlepšil, bohužel poslední dva roky se zase zhoršuje, je horší než kdy byl, a já vím, že potřebuji navštívit doktorku, ale nedokážu se k tomu přinutit :/.
Jedna z věcí, které mi hodně pomáhají, je uvědomění si, že úzkost je nemoc jako každá jiná a není mojí součástí, takže se jí mohu snažit překonat. I když ne v každé situaci to funguje.
Každopádně hodně štěstí a ať ta antidepresiva udělají svou práci co nejdříve :).

2 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 30. června 2016 v 17:35 | Reagovat

Chudinko, to běhání po doktorech muselo být šílené! Také mám za sebou pár takových "koleček" (i když určitě menších) a je to fakt hrůza... Každopádně ti moc držím palce do boje s tvými démony! Myslím, že už jen to, že o nich dovedeš takhle mluvit, je dobrou známkou :-) Ať je ti co nejdřív co nejlíp a hodně štěstí do boje!

3 Taychimono ze světa plujícího v řešetu Taychimono ze světa plujícího v řešetu | 4. července 2016 v 23:42 | Reagovat

Moje okolí je čím dál víc náchylné k podobným nemocem. I moje nejlepší kamarádka. I ty. A já. Ale já to zatím nemám na té úrovni, že by to nějak ovlivňovalo moji fyzickou výkonnost, že by to nějak způsobovalo fyzické špatno. Prostě mám nálady jako na houpačce a stačí jediná blbost, která normálně nic nedělá, a já pak chci brečet, ale nějak to nejde, jsem sprostá, smutná, neumím se rozhodnout, co chci dělat, nejraději bych tady nebyla a tak. Ale snažím se s tím bojovat. A doufám, že ty, veliká bojovnice, vyhraješ! :-)

4 skolazacinavdevet skolazacinavdevet | 5. července 2016 v 18:16 | Reagovat

Moc pozdravuji. Děkuji za upřimný článek. Jsme na tom přece všichni stejně, každý z nás zápasí s životem, jak může. Já osobně vidím, jako velkou pomoc individuální či skupinovou terapii, s někým, kdo je fajn.

5 ZnámýNeznámý ZnámýNeznámý | 6. července 2016 v 20:39 | Reagovat

Ahoj. Držím ti palce, už jen proto, že jsem dlouhá léta žil v poměrně solidních depresích - v mnohém podobných tvým úzkostem, v mnohém ale odlišných. Odmítal jsem si připustit, že něco není ok, přemýšlel jsem, že jsem jen přecitlivělý, že si jen něco nalhávám, apod., takže jsem na psychiatrii nikdy nešel. Ztracených devět nejlepších let života (část gymplu a celá výška). Jsem rád, že někdo jiný nedělá stejnou chybu, jako já ;)

6 Yu Yu | 16. srpna 2016 v 22:19 | Reagovat

Je nefér začít komentářem o sobě, ale - překvapilo mě (ač naštěstí púp netrpím (to mi nahrazují deprese ♥))že vidím u někoho napsané mé každodenní strachy a úzkosti. Nestíháš nestíháš nestíháš, tvůj život nevyjde ablablabla.

Musí to být hrozné a jsi silná, že to prožíváš. Držím všechny palce, ať se to co nejdříve zlepší! A kdyby sis o čemkoliv chtěla povídat, tak můžeš se mnou. :) (čekám na dopis! :3)

7 Opti-Mystique Opti-Mystique | Web | 15. října 2016 v 11:18 | Reagovat

Děkuji všem za krásné komentáře - už to jsou tři měsíce a můžu konstatovat, že jsem na tom stále lépe a lépe. ♥

8 Psychotéka Psychotéka | 18. října 2016 v 21:53 | Reagovat

Ahoj. Jsem adminkou projektu Psychotéka (najdeš nás pod stejnojmenným názvem na fb) a chci se tě zeptat jestli by ses nechtěla anonymně podělit o tvé pocity nebo tvorbu spojenou s tvoji nemocí. Děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
..... Ti nejmilejší a mému blogovému srdci nejbližší :3
..... Daniel ♥ - Bels - Maglaiz - Viollet - Elwin - Opica - ansvarcova - Iris - Vlasta
.....
.
.