Podzimní radosti a smích

22. listopadu 2015 v 8:50 | Opti-Mystique |  Olomoucké chvilky
Ještě před pár týdny jsem zatvrzele tvrdila, že už rozhodně nejsem deníčkový typ blogera, že stejně snad ani nevím, jak se takový deníčkový článek píše... a vůbec, moje vykecávání přece nikoho nemůže zajímat. A tak se stalo, že sedím u textového editoru a píši... ano, přesně tak. Deníčkový článek. Ale nahromadilo se ve mě tolik myšlenek a emocí, které nechci schovávat jen do deníku nebo pro nejbližší, chtěla bych se o ně podělit i s vámi, potencionálními čtenáři blogu. Je tu spousta věcí, které mi vyvolaly úsměv na tváři (a ten snad se přenese i na vás), pak naopak ale také spousta těch, díky kterým jsem se zmohla jen na pláč a vystrašené sledování stropu (čímž bych vás nerada nakazila, ale... víte jak, být pozitivní za každou cenu a nevnímat občas svět kolem sebe realisticky se většinou nevyplácí). Takže hurá na spoustu fotek a toho všeho okolo!




Nejdřív bych chtěla napsat o podzimním výletu do Prahy za mou dobrou vílou Terezkou. Určitě se bude červenat a schovávat se za obrovský hrnek čaje, až tohle bude číst, ale byla by hrozná škoda naše setkání vynechat. Protože nám vyšlo snad všechno, co jsme si usmyslely. Dobře, tak všechno ne. :D Chtěly jsme si koupit dýňové latté ve Starbucks a schovat si ty ňuňu kýčovité podzimní kelímky... a prosím, na Václaváku jim došly, takže jsme dostly klasické bílé. Štěstí, že jsme osůbky tvůrčí a úžasné, takže jsme si je navzájem pokreslily lihovkami a teď se na mě z poličky usmívá jeden krásný, originální... a hlavně plný vzpomínek, úsměvů a ňuňavostí. Stejně tak bych vám tu mohla vypsat spoustu hlášek, zejména z nakupování v IKEA, ale to bychom se nejspíše přenesli někam do úplně jiné galaxie (pravděpodobně na planetku z malých plyšáků, na které se snídají, obědvají i večeří mandlové dorty zapíjené brusinkovou šťávou). Jsem hrozně ráda, že nám vyšlo počasí, dny předtím (a ostatně i dny potom) bylo zachmuřeno a pršelo. Ale na tu naši sobotu vyšlo sluníčko, modrá obloha a příjemné teploty, takže jsme večer mohly sedět na Náplavce, pít víno (chvilka napětí... ano, z právě koupených skleniček z IKEA! :D) a pozorovat západ slunce a labutě. Prostě jeden z těch dnů, které vás naplní pozitivní energií a pak se už jen usmíváte a usmíváte a usmíváte... :3



Poslední dobou si stále více cením toho, že mám kolem sebe lidi, kteří nejsou zaslepení a uzavření ve své vlastní bublině bez chuti se zamyslet i o něčem jiném, než o tom, co se jich bezprostředně týká. Jak se množí teroristické útoky (a teď nemyslím jen ten v Paříži, prosím, zastavte války, ať už lidé netrpí a neumírají, mám strach...), kontroverzní události (například Zeman a ta jeho komedie na Albertově) a netolerance k odlišným názorům (poslední dobou stačí vyjádřit názor odlišný od většiny a už abyste se schovávali v kanálech, hlavně že demokracie a svoboda slova, že). A proto jsem ráda, že mám sebe typ lidí, se kterým se dá diskutovat. O všem. Ať už o odlišných náboženstvích (protože víra by měla být jen čistě o víře, bez všeho extremismu a snaze ji vnutit všem okolo), životní filosofii, životních cílech. Ale na druhou stranu také i u úplných hloupostech, české a zahraniční YT scéně (E. může za to, že mi strčila hlavu do vlogů a já teď už úplně nejsem produktivní a dívám se na jedno video za druhým... :D), blogerských žabo-myších problémech nebo třeba i o škole. Poslední dobou stále častěji čtu názory na vytřídění a na minimalizování přátel a lidí v okolí. A stále častěji přemýšlím nad tím, jak velmi dobrá rada to je. Neuznávám to, že bychom si měli své nepřátele držet blízko u těla. Nevěřím ani v existenci nepřátel, pouze lidí, které aktuálně (a někdy ani nikdy později) nechci mít ve svém životě. A také naopak ty, o které bych nechtěla ani za nic přijít. Říká se, že podzim je ideální k filosofování, třídění myšlenek a rozhodování se o důležitých věcech. Nechci být paranoidní nebo kreslit čerta na zeď, ale možná přijde doba, kdy bude hodně záležet na tom, komu můžete věřit a na koho se můžete spolehnout.


"Brno s Šárkou, spousta ŇUŇU věcí a malých radostí! ♥♥♥♥♥" - tohle byl pracovní název tohoto odstavce. Původně jsem jej sice chtěla smazat, ale... ono to vlastně charakterizuje úplně všechno. Protože když se na někoho těšíte a pak opravdu danou osůbku konečně uvidíte... to je prostě velká krása! Všechna setkání s Bels jsou vždycky inspirativní a plná dobré nálady a smíchu. A samozřejmě také jídla a nakupování a drbů a blogerských klepů a pomlouvání, bez toho by to nešlo. :D Tentokrát byla na programu IKEA (Ach ta IKEA! Bez ní bych si opravdu nedokázala své fungování představit! Zajímalo by mě, kolikrát můžete něco zmínit, aniž by to ještě nevypadalo jako placená reklama. Já jsem asi už ten limit přeskočila, co? :D Ale teď od nich přišel maličký podraz, opravdu už neprodávají moruškový mošt? :( ), KIK a hlavně jsme chtěly společnou fotku, protože proboha, opravdu bylo možné, že jsme neměly ŽÁDNOU společnou pořádnou fotku? Tentokrát je to sice pouze jedna mobilová-baňková-předvánoční, ale to nevadí, konečně společná fotka, jů jů jůůů! Takže spousta chození a chození a chození... Už se těším na další setkání, tentokrát však v lenošícím duchu, nemusí člověk pokaždé nachodit několik kilometrů, no ne? :D Jsem ráda za toto (nejen)blogerské přátelství, moc!


A ještě poslední ňuňavost a úsměvy a také tuna sentimentálního textu, který možná nakonec zkrátím, abyste nebyli zahlceni srdíčky a tak... ale, ňuňuňu. (Proč mám poslední dobu "ňuňu" tak ráda? Úplně to vyměnilo moje profláklé "ňach"! :D) Stále nemůžu uvěřit tomu, že je to přes dva roky, co se k někomu můžu po večerech tulit a komu můžu říct úplně ty největší hlouposti, které mě jen napadnou. Jsem ráda, že je tu pro mě někdo, nakoho se můžu za všech okolností spolehnout a kdo mě podrží v ošklivých chvílích (a samozřejmě to není pouze jednostranné). Jsem ráda, že mám někoho, kvůli komu mám důvod se někam posouvat, nejen kvůli sobě. Když něco nového zkouším vařit nebo péct, většinou to dávám testovat milému a odhaduji, jestli mu to bude chutnat. Nakupuji do zásoby talířky a skleničky a příbory a těším se, jak budou schované ve skříňkách naší budoucí kuchyně. V myšlenkách odškrtávám osamělé večery a těším se na dobu, kdy budou takové jen minimálně. Mohlo by to znít, že mám na očích ještě stále růžové brýle, ale to není pravda, ty už mi za tu dobu rozhodně spadly. Ale tohle není o tom vidět na tom druhém za všech okolností jen to dobré, ale dokázat přijmout, případně nějak přeměnit, to horší. Těším se na letošní Vánoce, měly by to být naše první pořádné společné. Protože já se pustila do megalomanského plánování, záložky mám plné receptů na ten nejlepší bramborový salát a úpravu ryby. A hledám nějaký rozkošný malý stromeček, který bych si přivezla do Olomouce, aby to bylo kompletní. Vánoce by měly být o tom, že je strávíte se svými nejbližšími - a tohle se nám teď letos splní se vším všudy, i když třeba o pár dní posunuté. Celkově si všechno to pozitivní a sentimentální plánování užívám, juch juch! ♥



Pamatujete si, jak jsem na začátku článku psala, že snad už ty deníčkové neumím? Ano, nakonec tu z toho vzniklo tohle, co je takové... no... dlouhé. :D Ale bylo strašně příjemné něco takového psát a sdílet s vámi, i kdyby to mělo přečíst jen pár mých nejbližších (jako například ti, kteří tu jsou zmínění, od vás by to bylo opravdu fajn, jako!). A na co se tady na blogu můžete těšit do budoucna? Mám plný lísteček nápadů, které bych chtěla nějak zrealizovat (haha, je vidět, že se blíží zkouškové a já bych se měla učit :D). Mimo jiné nějaké ty tématické články (něco na způsob těch o psaní do deníku nebo o diářích, líbily se vám? Napadá vás něco, o čem bych v tomto stylu měla napsat?... a opravdu tady pokládám tyhle otázky? To je snad poprvé za celou mou blogerskou historii! :D), trocha tvoření (jsem skoro ve čtvrtině v Tohle není kniha, bude článek, bude článek!) a pak také jedno překvapení na přelom roku, ze kterého jsem opravdu nadšená, tak snad vy budete také.

Takže užívejte dne a usmívejte se, i když je třeba venku ošklivo. Protože malé velké radosti jsou schované ve všem kolem nás. A i když se ve světe aktuálně nedějí zrovna pěkné věci, tak o to více je třeba nepodlehnout strachu a panice a raději se ještě stále radovat ze života a hledat štěstí i na místech, kde byste jej třeba nečekali. (Ale to vyznělo moc moc moc kýčovitě, co? Dobře, už mlčím. :D)

Opti-Mystique
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bels Bels | E-mail | Web | 22. listopadu 2015 v 9:29 | Reagovat

Je to možné? Já čtu a komentuji tvůj článek těsně po jeho zveřejnění! Jak netypické... :D
Každopádně jsem pro to, abys takové články psala častěji, tak krásně se to čte! Deníčkové články ti jdou naopak velmi dobře a odkaz právě na tenhle článek ti v budoucnosti omlátím o tvé oříškové vlásky, až zas prohlásíš něco o tom, jak na takové psaní nejsi! :D

Naše setkání bylo skvělé! Musím vyšvihnout i to, jak nám všechno perfektně vycházelo, krásně jsme stíhaly a tak vůbec, žádné čekání a pohoda a (ne)malé radosti a všechno! :D A těším se, až přiště někde posedíme a dáme pořádné selfíčko, které si pak pověsím na nástěnku! ♥

No a k té poslední části... Pšššt, takové věci se nesmí prozrazovat, ať je to pro čtenáře to správné překvapení! 3:-) Každopádně se na plánované články hrozně těším...

A ňuňu, to je tak inspirující! ♥

2 Opica Opica | Web | 22. listopadu 2015 v 9:42 | Reagovat

Juuu skvětýlka z IKEI :)), náhodou radosti není nikdy dost a deníčkoidní články se většinou čtou hrozně dobře a rychle, takže!

3 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 22. listopadu 2015 v 12:33 | Reagovat

Původně jsem to nechtěla komentovat, protože k tomu nemůžu říct nic, co v komentářích ještě nepadlo :-)
Ale nakonec mi to nedalo :-)
Jo, deníčkový jo, jde Ti to :-)

4 stuprum stuprum | Web | 22. listopadu 2015 v 13:29 | Reagovat

Vypadáte sluníčkově.

5 Colee Colee | Web | 22. listopadu 2015 v 17:44 | Reagovat

jj podzim není jen o "depresích"

6 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 22. listopadu 2015 v 20:55 | Reagovat

Byla by fakt škoda, kdybys nepsala deníčkové články. Protože to sakra umíš! :)
Taky miluju setkání s lidmi, často s blogery, kteří mi jsou blízcí, se kterými se můžu bavit úplně o všem (to bys nevěřila, že se v Mekáči nad papírovou ručičkou na pomoc dětem dá diskutovat o účinnosti antikoncepce a prvních měsíčkách :D). Zrovna včera jsem se sešla v Praze s Iris a Ailin a užila jsem si to. :)
Někdy bych se do Ikei chtěla podívat. Potřebuju šuplíčky a šuplata. :D Až budu mít vlastní výplatu a vlastní bydlení, někdy si nakoupím aspoň pár těch ňuňu pitomostí, co tam mají. :D

7 Nikki Allen Nikki Allen | Web | 23. listopadu 2015 v 14:28 | Reagovat

Podzim mám ráda. Z tvého článku na mě vyloženě vyzařuje ta atmosféra...
Píšeš skvěle. :)
- Nikki

8 Victoria Autumn Victoria Autumn | Web | 26. listopadu 2015 v 19:43 | Reagovat

Nádherný blog :)

9 Opti-Mystique Opti-Mystique | Web | 27. listopadu 2015 v 17:37 | Reagovat

Já jsem tak MOC ráda za všechny vaše reakce. A jsem ráda, že na tom nejsem s deníčkovým formátem až tak špatně, třeba už se mi teď při psaní podobných článků nebudou klepat prsty nad klávesnicí a zase si k nim najdu cestu, díky! ^^

10 Lyra Lyra | E-mail | Web | 2. prosince 2015 v 10:51 | Reagovat

Jen hezky piš podobné deníčkové články dál, dýchá z nich tolik optimismu, že se díky tomu krásně čtou. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
..... Ti nejmilejší a mému blogovému srdci nejbližší :3
..... Daniel ♥ - Babe - Bels - Maglaiz - Viollet - Elwin - Opica - ansvarcova - Ann Strawberry - rionka
.....
.
.