Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 3. října 2015 v 19:54 | Reagovat

Je skvělý, že si píšeš tak pestrý deníky. Já mám doma tolik popsaných bloků, že už nevím, kam je mám dávat. :D Je to perfektní článek!

2 flovers-king flovers-king | Web | 3. října 2015 v 20:09 | Reagovat

Deník je dobré si psát, jsou to stránky na problémy i na radosti ♥

3 kifaayadiab kifaayadiab | Web | 3. října 2015 v 20:11 | Reagovat

Já sice už žádný deník nemám a jestli ěnkde byl už se dávno někde ztratil, ale píšu si denní poznámky a vypadá to hodně podobně :-) Krásný článek

4 Molly Molly | Web | 3. října 2015 v 20:14 | Reagovat

Páni, tak to je úžasný :)
Tímhle si mě hodně zaujala, protože tohle je přesně to co obdivuju, ale já sama bych to nikdy mít nemohla :D
Jednou jsem si deník psát začla, bohužel zrovna takovej ten kdy jsem byla "děěěsně zabouchlá" a nejvíc naivní a ten byl objevenej, takže mě to odradilo. Pak jsem teda začla vést další po několika letech, ale to brzo ztroskotalo. Jako deník funguje muj blog, ikdyž ne pravidelně, jenom, občas když mam chuť zapsat nějakou myšlenku, vypsat se z pocitů, dát něco do metafory. Vim, že hodně lidí odsuzuje používat blog k zapisování nejsoukromějších myšlenek, ale blog nemůžu nikam zahrabat, narozdíl od sešitu a už jsem si na to navykla a vůbec mě netrápí, že mý zápisky skoro nikoho nezaujaly, spíš naopak :D

Jinak tě naprosto chápu, když mluvíš o sebereflexi, o tom jak se musíš svýmu minulýmu já smát, kroutit nad nim hlavou nebo dostáváš chuť ten sešit spálit a přesto to neuděláš. Já bych taky žádnej článěk nesmazala, protože vim, že jednoho dne za to budu ráda :D

Na předměty mam zase něco jinýho a to takovou krabičku vzpomínek, ke který mě teda taky inspiroval film :D
Přesně. Každá jízdenka, papírek, vstupenky, pozvánky, účtenky, fotky, útržky něčeho, malý předměty. Věci, který zkrátka člověku připomenou dny, kdy neseděl doma na prdeli. Věci dost důležitý.

Jo, tak hodně štěstí s deníkama. Vážně obdiv, že je takhle poctivě vedeš :)

5 Opica Opica | Web | 3. října 2015 v 20:45 | Reagovat

To bys měla vidět ty moje! :D Barbie deník 2001, jeden se Sněhurkou, voňavý s medvídky, Witch - všechny na zámek, který se dal otevřít jen ultra bezpečnostním klíčem (a vůbec ne každou sponkou :D). Ty pozdější jsou teda už kultivovanější, ale zase s nimi není taková legrace. Minule jsem četla z nejstaršího deníku bráchovi a skoro se počůral smíchy. Taky jsem do deníků čmárala hlavně to špatné, když jsem byla hodně naštvaná nebo smutná, takže u některých deníků mám pocit, že jsem byla fakt docela spratek :D nadávky lítaly všemi směry pohlavími a věkovými kategoriemi. To je přesně ten moment, kdy si člověk nemůže říct "my takoví rozhodně nebyli" protože ou jé byli. Nejstarší deník umím zpaměti, protože je to jeden legendární vtípek za druhým :D asi o tom taky napíšu článek! Btw. ten poslední deník vypadá hrozně krásně :))

6 Dragilia Dragilia | E-mail | Web | 3. října 2015 v 20:48 | Reagovat

Přiznám se, že deníky jsem nikdy nedokázala psát dlouho. Vlastně mi to vydrželo vždy jen po dobu nějaké důležité události, kterou jsem za nic na světě nechtěla vytěsnit (aneb, kolikrát za živort člověk něco takového zažije?). Takže tvou trpělivost obdivuju.

Ps: Nebyl ten film Vyzvědačka Harriet? (Na čsfd to mají jako Špionka Harriet, ale já dobře vím, podd kterým názvem jsem to kdysi viděla... :-) )

7 Dragilia Dragilia | E-mail | Web | 3. října 2015 v 20:49 | Reagovat

[6]: Jujda, jakto, že ty překlepy vidím až ve chvíli, kdy to odešlu? :-/

8 Opti-Mystique Opti-Mystique | Web | 3. října 2015 v 20:52 | Reagovat

[6]: HŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮ!
To je ono. To je ono. To je ono.
Právě jsi ukončila mé několikaleté hledání! Je mi jasné, co si musím stáhnout a podívat se. A okamžitě!
*klaní se až k zemi a nepřestává se ďábelsky chechtat*

9 Blanka Blanka | Web | 3. října 2015 v 21:05 | Reagovat

Už mnohokrát jsem přemýšlela nad psaním deníku.Ale bojim se,kdyby mi ho někdo našel a já se v něm svěřovala třeba až moc :D Tak snad někdy začnu,až najdu ,,vhodný" zápisníček :)

10 Satninka Satninka | E-mail | Web | 3. října 2015 v 21:32 | Reagovat

Článek pro mě! Já jsem neskutečně ulítlá na psaní deníčků, dopisů sama sobě atd. Bohužel u toho nikdy nevydržím.
Ale pamatuji si jeden z prvních zápisků: "Událost velká se stala! Vibuchlo vejce v mikrovlnné troubě. Fuj to jsem se lekla!"
Nejvíc tam miluju tu hrubku. :-D

Článek se mi četl skvěle, jsi strašně kreativní. Já většinou jen píšu a píšu a píšu. Kreslit neumím. :-(

A ještě chci pochválit design. Barvy a podzim dohromady... no, krása. :-)

Satninka

11 jen-malinko jen-malinko | E-mail | Web | 3. října 2015 v 21:57 | Reagovat

Super článek... až mě to přinutilo vytáhnout můj deník z páté třídy... :D to co jsem se dozvěděla mě celkem pobavilo

12 stuprum stuprum | Web | 4. října 2015 v 1:47 | Reagovat

Deníky nás vrací k sobě. :)

13 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 4. října 2015 v 9:01 | Reagovat

V roce 2009 jsem k Vánocům dostala deník a celý rok jsem si pečlivě zapisovala. Škoda, že nevím, kde je, určitě ho někde zahrabaný mám, ale najít ho, to je složitější. Každopádně některé zápisky by asi stály za to.
Párkrát jsem si teď taky zkoušela psát deník, ale prostě u toho nějak nevydržím. Ale chci začít, koneckonců v patnácti nejvyšší čas. :D :)

14 rionka rionka | Web | 4. října 2015 v 10:19 | Reagovat

hezký článek :) je fajn vědět, že to má někdo podobně. historické zápisky jsou vtipné a tu "nutnost zpomalit a pamatovat si" znám.
taky jich mám doma asi pětadvacet. už to moc nedělám, zůstalo mi jen kreslení, ale občas si (na cestách) na papír zapisuju koncepty pro blog a kreslím mezi řádky, je to příjemné.

15 lady Lianna Ellusive lady Lianna Ellusive | Web | 4. října 2015 v 10:55 | Reagovat

Deníky si píšu taky. Ty první tři z období školy jsem musela vyhodit do recyklovaného papíru, protože byly tak děsivé, že jsem je nemohla uchovávat u sebe. Splnily terapeutický záměr, ale to je asi tak všechno :-) .

16 Iris Iris | E-mail | Web | 4. října 2015 v 17:41 | Reagovat

Pěkný :-) moje deníky vždycky ztroskotaly na tom, že byly prostě hnusný. Teď si jakože pořád vedu deník, ale poslední zápis je z 1. srpna, tak nevím nevím. Neumím si představit, že by můj sešit vypadal tak úhledně, jako ten tvůj.
Deníky z dětství mám schované a čas od času si jimi listuji, myslím, že ten z Top Dívky na rok 2009 jsem měla taky (nebo ne... teď koukám, že byl na rok 2007 :-))

17 Kája Kája | Web | 5. října 2015 v 8:47 | Reagovat

Pravidelně jsem vedla prázdninové deníky, abych nezapomněla, co jsem kdy dělala. Od té doby, co mám blog, k tomu však nějak nemám potřebu, protože všechno potřebné zaznamenávám na něm.

Papírové deníky mám samozřejmě taky. Kolem patnácti jsem do nich pořád něco psala, svěřovala jsem tam své problémy. Respektive stále svěřuju, ale už nemám potřebu psát každý den. Otevřu ho jednou za pár měsíců a postěžuju si na všechno dodatečně. :D

18 malaika-hatia malaika-hatia | Web | 5. října 2015 v 19:19 | Reagovat

To je úžasný! :D Hlavně to, že ti to tak dlouho vydrželo.. Já měla jeden první a poslední deník. Byl to krásný sešit s pevnými deskami a obrázky koní, které jsem až tak nežrala, ale ty pevné desky! :D Psala jsem si tam ty samé děsné výlevy, jako snad všichni.. A nakonec jsem ho ze strachu zničila a vyhodila a dodnes mám takový špatný pocit, že ho mohl někdo někde vyhrabat, dát dohromady a číst.. :D (Ovšem co by z toho kdo měl, že? :D) A tenhle strach mi už nedovolil s tím nikdy znovu začít..
Na druhou stranu se ale ze mě stal docela maniak na diáře a píšu si památeční "knihu vztahu".. :D Což je vlastně podobné.. :D

19 Bels Bels | E-mail | Web | 5. října 2015 v 20:13 | Reagovat

Na psaní deníku je něco nádherného. :3 Škoda, že mi to nevydrželo, i když to málo, co jsem v minulosti napsala, jsem postupně zničila... prostě ten strach, že si to přečte někdo jinej, ten byl příliš velký na to, abych mohla nechat jen tak někde ležet sešítek, který by obsahoval celé moje já.
Ale přesto je to fakt něco krásného, zpětně listovat kolik let starými zápisky a usmívat se nad svým minulým já... No jsem ráda, že mám aspoň ten blog. :) Ony ty virtuální zápisky mi jsou asi vážně bližší, už proto, že je méně pravděpodobné, že si v nich jednou počte moje matka... :D
Ale moc se mi líbí, jak se s tím vším tak "pipleš", ten tvůj styl kreativního řádění je mi prostě sympatický :3

20 Lowri Lowri | E-mail | Web | 10. října 2015 v 21:15 | Reagovat

Ve všech těch fázích jsem se našla. :) Deníčky si píšu tuším taky od deseti, ty první mám schované, protože tam jsou dramatická dramata o mých idolech a podobné věci, což je teď vtipné číst. Deníčky z temného pubertálního období jsem musela protřídit, protože jsem v té době psala až fanaticky, několik stránek denně, a nic moc zajímavého to vlastně nebylo. Později jsem přešla na blog, jenže tam se nedá napsat úplně všechno, a tak mám nějaký  malý papírový notýsek pořád při sobě. Je to moc fajn, sepisovat si myšlenky a tím si je trochu uspořádat. Už bych si bez toho svoji existenci moc nedokázala představit. :)

Ten film o špionce Harriet si pamatuju, strašně se mi tenkrát líbil a zásadně ovlivnil jednu z mých deníčkových ér. :D

21 Kika Kika | E-mail | Web | 17. října 2015 v 20:53 | Reagovat

miluju psát si deník, mrzí mě, že jsem už přestala, protože ne všechno člověk napíše na internet, že? Každopádně při pohledu na první úryvek jsem myslela, žes mi ukradla deník a vyfotila jej. Moje první příspěvky byly taky takhle legendární ;)

22 Pufflie Pufflie | E-mail | Web | 17. října 2015 v 23:59 | Reagovat

Prošla jsme několika érami psaní deníků. Vždycky mě to chytlo a vydrželo mi to tak měsíc... :D Pak jsem to zkusila na blog, psát vše, co jsem zažila, podrobně po měsících. Tam už ale zase chyběl ten "umělecký prvek" :D A vydrželo mi to rok.
Inu, čekám, kdy to na mě zase přijde... :D

23 Opti-Mystique Opti-Mystique | Web | 28. října 2015 v 11:52 | Reagovat

Juch, jsem ráda, že je vás tolik, co máte psaní do deníku rádi/píšete si/psali jste si a celkově s tím vším okolo měli/máte něco společného. Protože občas se na mě lidé dívají jak na blázna, když zmíním, že si píši deník. :D Tákže, sláva deníkům!

24 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 30. října 2015 v 14:15 | Reagovat

Nikdy jsem nebyla deníčková, vždy to byly jen kratičké etapy, ale já do svých zápisků koncentrovala jen to špatné a abych pravdu řekla, měla jsem pocit, že tím psaním, jsem to zlé zarývala čím dál víc do sebe. Na blog svoje internosti nepíšu anebo jsou to pohnutky, které se mi snad do budoucna nevymstí. Každopádně obdivuji, jak dlouho si psaní deníku vedeš, já bych to asi nevydržela... :)

25 Berry Berry | Web | 18. listopadu 2015 v 12:32 | Reagovat

Jsem něco mezi posledními dvěma typy psaní deníků. A kolikrát básně píšu tam a pak je přepisuju na blog. Myslím, že je to fajn - moci si uspořádat myšlenky, vrátit se k tomu, zavzpomínat.

26 M. M. | Web | 15. prosince 2015 v 10:06 | Reagovat

Páni, tak to je obdivuhodný počin. Na dlouhodobé psaní deníků jsem nikdy neměla trpělivost, ale když si čtu tvůj článek, je mi to skoro líto. Mnoho věcí, které jsem si slibovala, že nikdy nezapomenu, už jsem dávno zapomněla... malá sonda do dětství by neškodila :-) Člověk navíc zjistí, že ty starosti, které se dnes zdají směšné, byly tehdy smrtelně vážné a že ten život nebyl nikdy úplná idyla. Aspoň se pak z něj nestane mašina na poučování, co pořád jen říká "prosimtě, taková blbost, vždyť je to jedno...". A zatím jeho vlastní záminky jsou třeba úplně stejně směšné - to jen on je bere smrtelně vážně.
Každopádně: jen tak dál. Až budeš slavná, budou si aspoň lidi mít pro co trhat ruce ;-)

27 bludickka bludickka | E-mail | Web | 6. ledna 2016 v 13:23 | Reagovat

Deníčkování, to je moje. Nejdříve byly takové ty skautské deníčky - zápisky ze schůzek a z táborů a taky ty prázdninové. Milovala jsem to. Dodnes mě mrzí, že se nezachovaly. Byly komické. Hlavně popisky toho, co jsme měli k obědu, večeři a na jaké jsme koukali v televizi pořady. Samozřejmě byly proložené několika obrázky :) Pamatuju si třeba, jak jsem kreslila chleba s marmeládou :) Pak bylo pár pubertálních deníčků přesně v tom duchu, jak jsi psala ty - on se ostříhal, on má novou bundu, on se na mě podíval :D Z těch se zachoval jen jeden. Jelikož mi často rodiče lezli do věcí, jednou jsem nevydržela a dva sešity celé roztrhala a zničila. Dodnes mě to mrzí. Pobavila bych se. Jediné, které se mi dochovaly jsou deníčky z doby kdy mi bylo tak šestnáct, sedmnáct. Ty postupně přepisuju na blog a hrozně mě to baví. Pak jsem přešla spíše na dopisování si s kamarádkami, u kterého jsem se hodně vyblbla. V době svého prvního mobilního telefonu jsem dokonce přepisovala všechny smsky! Asi posedlost něco uchovat. A pak to je také o tom, co jsi psala, pocit, že pak ten život tolik neutíká mezi prsty, nebo já nevím no. Když jsem přestala s podrobnějšíma zápiskama, zakotvila jsem v tom, že jsem si několik let psala jen popisky dní - fakta co jsem dělala, což jsem později taky šperkovala vstupenkama, obrázkama, poznámkama, atd. Sešítkování bylo odjakživa moje. Teď jsem zakotvila u zaznamenávání každého dne na blog. Vážně posedlost, ale nemůžu si pomoct :) Jen už to není tolik kreativní jako do sešitu, ale na to bych bohužel čas a klid už opravdu nenašla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
..... Ti nejmilejší a mému blogovému srdci nejbližší :3
..... Daniel ♥ - Bels - Maglaiz - Viollet - Elwin - Opica - ansvarcova - Iris - Vlasta
.....
.
.