O psaní deníku

3. října 2015 v 19:19 | Opti-Mystique |  Závislosti
Už když jsem na blogu vytvořila rubriku "Závislosti", tak jsem věděla o něčem, co rozhodně nemůžu vynechat - a to psaní deníku. Už víc jak deset let jsem zvyklá si své myšlenky, emoce i zážitky vypisovat na papír a psaní deníku se pro mě už stalo jistou samozřejmostí. Takže si myslím, že určitě mám právo i zkušenosti tomuto tématu věnovat celý článek. Rozhodla jsem se vám popsat všechny etapy, kterými jsem si za celou dobu prošla, a na nich ukázat všechny možnosti, způsoby i důvody, proč a jak si psát deník. Samozřejmě, tohle je tak neskutečně individuální záležitost, že tu jen těžko můžete hledat přesné návody, kterými se máte řídit. Tento článek berte spíše jako inspiraci a možnost zjistit, jak to může fungovat. Také nemůžete hltat doslova všechno, co sem napíši. Některé mé etapy jsou nějakých těch deset let staré, takže to musíte brát také z tohoto pohledu. Já osobně jsem se při přípravách tohoto článku několikrát chytila do záchvatu smíchu, ze kterého jsem se nemohla dostat. A na druhou stranu se i několikrát zachmuřila, když jsem si uvědomila i některá nepěkná období života, kterých byl můj deník svědkem. Každopádně, jako sebereflexe je to opravdu geniální.
Zapněte si pásy, přidržte klobouky, vydáváme se na cestu mezi stránky a linky (a někdy i čtverečky, abych byla přesná).




• Archivace událostí

Tak by se daly shrnout první dva sešity. První jsem dostala v roce 2005 k desátým narozeninám a vydržel mi jen něco málo přes rok. Druhý už byl takový zodpovědnější, třetí se také moc nelišil. Zařazuji je do stejné kategorie, protože vlastně ukazují to, co jsou obecné představy o psaní deníku. Zaznamenávání běžných záležitostí, výletů, setkání, popis světa kolem a fungování. O co jsem se asi tak mohla starat jako deseti-třináctiletá? No. Vlastně o nic moc. Deník jsem si začala psát na popud hlavní hrdinky z nějakého filmu pro teenky - přesně si pamatuji, že si slečna zapisovala své detektivovské poznatky o spolužácích, odhalovala tajemství a užila si spoustu legrace a dobrodružství. Doteď jsem nedohledala, co to bylo za film, ale motivace to byla veliká. Velmi rychle jsem si na psaní deníku navykla, kamkoliv jsem jela, tak jsem si jej tahala s sebou. Ve škole jsem si do něj čmárala, když jsem se nudila v hodinách, a zaměstnával mě o přestávkách, když jsem byla odříznutá od spolužáků.

Legendární, úplně první zápisek, musela jsem se s vámi o něj podělit! Hlavně si všimněte toho strašně kůl fontu, trval jen tento první zápisek, pamatuji se, že jsem se snažila napodobit písmo nějakého časopisu, ale bylo to moc pracné, tak jsem se na to potom už vykašlala... :D


Když nad tím tak přemýšlím, takhle to fungovalo minimálně do října 2009. A samozřejmě, s úsměvem vzpomínám na to, jak hrozně "tajné" deníky to byly. U každého byla smlouva s nějakou mou aktuálně "nejlepší" kamarádkou, že si může moje zápisky říct, ale nesmí o tom pak nikomu dalšímu povídat - samozřejmě, pokud by to porušila, čekal by ji nějaký vééélikánský a strašně dramatický trest. :D Je mi až k smíchu, když některé z těch zápisků čtu, no jo, každý jsme na něčem vyrostli, většina z nás si to už nepamatuje, ale já tu mám tyto tiché svědky, kteří toho občas prozrazují až příliš...




• Vypsání se

Někdy na konci roku 2009 u mě začala už ta pořádná deníková éra, jupí! Konečně jsem se oprostila od toho nekonečného opakování, jak je ve škole nuda, jak jsem se pohádala s mamkou, že mi nechutnal oběd ve škole, že se na mě usmál hezký kluk z vyššího ročníku (haha, zvláště těchto výlevů tam bylo nejvíc, samozřejmě všichni chlapci byli zkryti za stráááášně nenápadné přezdívky. :D) a že mám spoustu učení. Nene, tohle bylo už něco úplně jiného.
Někdy v té době jsem si začala psát deník, který už jsem nedávala číst nikomu - jednak kvůli tomu, že už jsem nebyla tak nadšená z představy se svěřovat, jednak už jsem si do něj začala psát věci, které jsem si chtěla nechat jen pro sebe a rozhodně nesouhlasila s tím, že by se z toho něco dostalo na veřejnost. 21.1.2011 jsem si začala psát do sešitu, který je pravděpodobněji pro mě ten nejoblíbenější ze všech. Byl to už osmý sešit v pořadí a já si jej zamilovala. Upravila si obal, upravila si vnitřek, natolik jsem si s ním sedla, že to byla radost si do něj psát. Prošel si mým prvním vážným vztahem, takže obsahuje stránky plné srdíček, sentimentálních výlevů a představ (haha, opravdu jsem byla tak naivní, opravdu, zpětně jen kroutím hlavou). Ale samozřejmě si také následně prošel rozchodem, který vyvolal největší změny v mé psychice a následné měsíce pak kompletně definovaly to, kým jsem teď. Nikdy mě nepřestane udivovat, jak sebejistá a silná jsem tehdy byla - naplánovala jsem si spoustu změn a ty také uskutečnila. Samozřejmě, bylo mi kolik? Sedmnáct? Ale jestli bych měla ve svém životě určit významné body zlomu, tento by mezi ně určitě patřil.


A pak se vše obrátilo. Jak sebejistě jsem začala, tak jsem se v následujícím sešitu ponořila do stresu, depresování, zpětně moc nechápu, kde se ve mně vzalo tolik negativních emocí, ale v těchto stránkách je jich více než dost. Když si procházím všechny deníky, tomuto se tak nějak automaticky vyhýbám. Nečtu jej ráda, je to taková černá skříňka, kterou se mi moc nechce zkoumat. Pro majitele blogu by to byly přesně ty články, které člověk maže. Kdybych se nějak dostala před výzvu, abych si vybrala nějaký deník a spálila jej, tak by to byl rozhodně tento. Určitě bych se speciálně pro něj nevracela do hořícího domu. Ale patří k mé minulosti, stejně jako všechny ostatní.

• Umělecký prvek

Ale jak je známo, všechno špatné se vždycky nějakým způsobem přesune zase na tu lepší stranu. A já tu radost našla v umělčení. Poslední dva sešity jsou už napůl skicářem - obsahují spoustu malůvek, koláží, obrovských nápisů, které mě měly snad nějak definovat nebo motivovat. A nebo jen citáty, které jsem si chtěla nějakým způsobem zapamatovat. Do toho předposledního jsem zaznamenala všechny maturitní stresy a vysokoškolské obavy. Od jisté doby zase začal být plný šťastných srdíček, tentokrát spojené s nekonečnými úvahami, dohady, obavami. Baví mě sledovat vývoje mé sentimentálnosti, jak jsem si nic ze začátku nechtěla připustit a tak. :D Tolik jsem byla zabraná tím, co se mi odehrávalo v hlavě, že jsem zapomínala zapisovat běžné události nebo šťastné chvíle - a tak jsem si několik měsíců hystericky hlídala to, abych každý den zhodnotila alespoň několika větami (doteď jsem přesvědčená, že to bylo hlavně kvůli strachu, že mi život protéká mezi prsty jako písek. Hodně často se tam opakuje myšlenka, že svět je na mě najednou moc rychlý, že bych potřebovala trochu zpomalit...) Takže teď vím, kdy přesně jsem byla pít a pak měla kocovinu. Kdy jsem jela na výlet do Jeseníků, kdy jsem si koupila novou košili, kdy jsem měla chuť podpálit některým přednášejícím kabinet. Předchozí sešit také dokumentuje mé mandalové šílenství, které jsem kreslila pokaždé, když jsem někde čekala nebo se nudila. A také jsem si začala lepit všechny vstupenky, účtenky další artefakty připomínající, že jsem jen neseděla doma na zadku.



A jak je tomu teď?
Mé myšlenky opatruje oranžový úžasný linkovaný Moleskine se sentimentálním věnováním (Dostat deník jako dárek? Bylo to úplně poprvé od toho prvního, ostatní jsem si vždycky kupovala sama.). Je vidět, že jsem si za celou dobu prošla snad všemi deníkovými stádiemi, které existují (...nebo jsem snad na některé zapomněla? Klidně mi napište do komentářů své zkušenosti, ráda si počtu.). Od dětských problémků, přes snahu zaznamenat úplně všechno, studování mého duševního vývoje, otisknutí pocitů skrze malůvky a věty vytržené z kontextu... až teď po stav, ve kterém jsem nyní, kde se to všechno míchá dohromady. Stále platí, že více dopodrobna píši o nepříjemných věcech, ty hezké většinou zmiňuji jen mimochodem a uchovávám si je hlavně ve své paměti (můj mozek má úžasnou schopnost vytěsňovat to špatné, ale já tak nějak cítím, že i všechny negativní věci se hodí si pamatovat - později z nich člověk může čerpat, učit se). Ale to není podmínkou. Jak většina místní blogerské scény má pro svěřování právě blog, u mě to vždycky byl hezky svázaný sešit, ať už kostičkovaný, linkovaný nebo prázdný. Ráda se nechávám inspirovat a nové myšlenky a nápady pak otisknu tam. Stejně tak žádné emoce nedusím v sobě, místo hysterických výlevů vše zachytí papír a mně se uleví. Možná tohle je základní věc, pro kterou mou deník vždycky byl - místo na udržení duševní rovnováhy a objevení něčeho nového. Samozřejmě, jak už jsem psala v úvodu, tento článek nebyl napsán s účelem svěřováním se nebo nucením někoho do něčeho, co mu není blízké. Ukrývá se v tom... snad inspirace. Možnost nahlédnout do zvyku, který možná neznáte (a nebo jste o něm slyšeli jen ve smyslu, že to doporučují psychologové :D).



A perlička na závěr? Když mě vidí dědeček, jak si píši do deníku, tak se usmívá a uchechtává, že až jednou budu strašně slavná, tak se ty deníky dají do muzea nebo se vydraží za šílené peníze. :D Jeho názor sice nesdílím, ale když nic jiného, až je jednou na smrtelné posteli předám dětem/vnoučatům/pravnoučatům, budou se moci zasmát, jak jsem byla hloupá jako teenka (Stránka věnovaná tomu, jak to Kobercovi hrozně sluší, když hraje floorball. A další tomu, že Casanova seděl po cestě z divadla za mnou v autobuse a že se další den nechal ostříhat-a-vypadá-hrozně-a-jak-to-mohl-udělat. Haha. Ne.) ... :D

Opti-Mystique
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 3. října 2015 v 19:54 | Reagovat

Je skvělý, že si píšeš tak pestrý deníky. Já mám doma tolik popsaných bloků, že už nevím, kam je mám dávat. :D Je to perfektní článek!

2 flovers-king flovers-king | Web | 3. října 2015 v 20:09 | Reagovat

Deník je dobré si psát, jsou to stránky na problémy i na radosti ♥

3 kifaayadiab kifaayadiab | Web | 3. října 2015 v 20:11 | Reagovat

Já sice už žádný deník nemám a jestli ěnkde byl už se dávno někde ztratil, ale píšu si denní poznámky a vypadá to hodně podobně :-) Krásný článek

4 Molly Molly | Web | 3. října 2015 v 20:14 | Reagovat

Páni, tak to je úžasný :)
Tímhle si mě hodně zaujala, protože tohle je přesně to co obdivuju, ale já sama bych to nikdy mít nemohla :D
Jednou jsem si deník psát začla, bohužel zrovna takovej ten kdy jsem byla "děěěsně zabouchlá" a nejvíc naivní a ten byl objevenej, takže mě to odradilo. Pak jsem teda začla vést další po několika letech, ale to brzo ztroskotalo. Jako deník funguje muj blog, ikdyž ne pravidelně, jenom, občas když mam chuť zapsat nějakou myšlenku, vypsat se z pocitů, dát něco do metafory. Vim, že hodně lidí odsuzuje používat blog k zapisování nejsoukromějších myšlenek, ale blog nemůžu nikam zahrabat, narozdíl od sešitu a už jsem si na to navykla a vůbec mě netrápí, že mý zápisky skoro nikoho nezaujaly, spíš naopak :D

Jinak tě naprosto chápu, když mluvíš o sebereflexi, o tom jak se musíš svýmu minulýmu já smát, kroutit nad nim hlavou nebo dostáváš chuť ten sešit spálit a přesto to neuděláš. Já bych taky žádnej článěk nesmazala, protože vim, že jednoho dne za to budu ráda :D

Na předměty mam zase něco jinýho a to takovou krabičku vzpomínek, ke který mě teda taky inspiroval film :D
Přesně. Každá jízdenka, papírek, vstupenky, pozvánky, účtenky, fotky, útržky něčeho, malý předměty. Věci, který zkrátka člověku připomenou dny, kdy neseděl doma na prdeli. Věci dost důležitý.

Jo, tak hodně štěstí s deníkama. Vážně obdiv, že je takhle poctivě vedeš :)

5 Opica Opica | Web | 3. října 2015 v 20:45 | Reagovat

To bys měla vidět ty moje! :D Barbie deník 2001, jeden se Sněhurkou, voňavý s medvídky, Witch - všechny na zámek, který se dal otevřít jen ultra bezpečnostním klíčem (a vůbec ne každou sponkou :D). Ty pozdější jsou teda už kultivovanější, ale zase s nimi není taková legrace. Minule jsem četla z nejstaršího deníku bráchovi a skoro se počůral smíchy. Taky jsem do deníků čmárala hlavně to špatné, když jsem byla hodně naštvaná nebo smutná, takže u některých deníků mám pocit, že jsem byla fakt docela spratek :D nadávky lítaly všemi směry pohlavími a věkovými kategoriemi. To je přesně ten moment, kdy si člověk nemůže říct "my takoví rozhodně nebyli" protože ou jé byli. Nejstarší deník umím zpaměti, protože je to jeden legendární vtípek za druhým :D asi o tom taky napíšu článek! Btw. ten poslední deník vypadá hrozně krásně :))

6 Dragilia Dragilia | E-mail | Web | 3. října 2015 v 20:48 | Reagovat

Přiznám se, že deníky jsem nikdy nedokázala psát dlouho. Vlastně mi to vydrželo vždy jen po dobu nějaké důležité události, kterou jsem za nic na světě nechtěla vytěsnit (aneb, kolikrát za živort člověk něco takového zažije?). Takže tvou trpělivost obdivuju.

Ps: Nebyl ten film Vyzvědačka Harriet? (Na čsfd to mají jako Špionka Harriet, ale já dobře vím, podd kterým názvem jsem to kdysi viděla... :-) )

7 Dragilia Dragilia | E-mail | Web | 3. října 2015 v 20:49 | Reagovat

[6]: Jujda, jakto, že ty překlepy vidím až ve chvíli, kdy to odešlu? :-/

8 Opti-Mystique Opti-Mystique | Web | 3. října 2015 v 20:52 | Reagovat

[6]: HŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮ!
To je ono. To je ono. To je ono.
Právě jsi ukončila mé několikaleté hledání! Je mi jasné, co si musím stáhnout a podívat se. A okamžitě!
*klaní se až k zemi a nepřestává se ďábelsky chechtat*

9 Blanka Blanka | Web | 3. října 2015 v 21:05 | Reagovat

Už mnohokrát jsem přemýšlela nad psaním deníku.Ale bojim se,kdyby mi ho někdo našel a já se v něm svěřovala třeba až moc :D Tak snad někdy začnu,až najdu ,,vhodný" zápisníček :)

10 Satninka Satninka | E-mail | Web | 3. října 2015 v 21:32 | Reagovat

Článek pro mě! Já jsem neskutečně ulítlá na psaní deníčků, dopisů sama sobě atd. Bohužel u toho nikdy nevydržím.
Ale pamatuji si jeden z prvních zápisků: "Událost velká se stala! Vibuchlo vejce v mikrovlnné troubě. Fuj to jsem se lekla!"
Nejvíc tam miluju tu hrubku. :-D

Článek se mi četl skvěle, jsi strašně kreativní. Já většinou jen píšu a píšu a píšu. Kreslit neumím. :-(

A ještě chci pochválit design. Barvy a podzim dohromady... no, krása. :-)

Satninka

11 jen-malinko jen-malinko | E-mail | Web | 3. října 2015 v 21:57 | Reagovat

Super článek... až mě to přinutilo vytáhnout můj deník z páté třídy... :D to co jsem se dozvěděla mě celkem pobavilo

12 stuprum stuprum | Web | 4. října 2015 v 1:47 | Reagovat

Deníky nás vrací k sobě. :)

13 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 4. října 2015 v 9:01 | Reagovat

V roce 2009 jsem k Vánocům dostala deník a celý rok jsem si pečlivě zapisovala. Škoda, že nevím, kde je, určitě ho někde zahrabaný mám, ale najít ho, to je složitější. Každopádně některé zápisky by asi stály za to.
Párkrát jsem si teď taky zkoušela psát deník, ale prostě u toho nějak nevydržím. Ale chci začít, koneckonců v patnácti nejvyšší čas. :D :)

14 rionka rionka | Web | 4. října 2015 v 10:19 | Reagovat

hezký článek :) je fajn vědět, že to má někdo podobně. historické zápisky jsou vtipné a tu "nutnost zpomalit a pamatovat si" znám.
taky jich mám doma asi pětadvacet. už to moc nedělám, zůstalo mi jen kreslení, ale občas si (na cestách) na papír zapisuju koncepty pro blog a kreslím mezi řádky, je to příjemné.

15 lady Lianna Ellusive lady Lianna Ellusive | Web | 4. října 2015 v 10:55 | Reagovat

Deníky si píšu taky. Ty první tři z období školy jsem musela vyhodit do recyklovaného papíru, protože byly tak děsivé, že jsem je nemohla uchovávat u sebe. Splnily terapeutický záměr, ale to je asi tak všechno :-) .

16 Iris Iris | E-mail | Web | 4. října 2015 v 17:41 | Reagovat

Pěkný :-) moje deníky vždycky ztroskotaly na tom, že byly prostě hnusný. Teď si jakože pořád vedu deník, ale poslední zápis je z 1. srpna, tak nevím nevím. Neumím si představit, že by můj sešit vypadal tak úhledně, jako ten tvůj.
Deníky z dětství mám schované a čas od času si jimi listuji, myslím, že ten z Top Dívky na rok 2009 jsem měla taky (nebo ne... teď koukám, že byl na rok 2007 :-))

17 Kája Kája | Web | 5. října 2015 v 8:47 | Reagovat

Pravidelně jsem vedla prázdninové deníky, abych nezapomněla, co jsem kdy dělala. Od té doby, co mám blog, k tomu však nějak nemám potřebu, protože všechno potřebné zaznamenávám na něm.

Papírové deníky mám samozřejmě taky. Kolem patnácti jsem do nich pořád něco psala, svěřovala jsem tam své problémy. Respektive stále svěřuju, ale už nemám potřebu psát každý den. Otevřu ho jednou za pár měsíců a postěžuju si na všechno dodatečně. :D

18 malaika-hatia malaika-hatia | Web | 5. října 2015 v 19:19 | Reagovat

To je úžasný! :D Hlavně to, že ti to tak dlouho vydrželo.. Já měla jeden první a poslední deník. Byl to krásný sešit s pevnými deskami a obrázky koní, které jsem až tak nežrala, ale ty pevné desky! :D Psala jsem si tam ty samé děsné výlevy, jako snad všichni.. A nakonec jsem ho ze strachu zničila a vyhodila a dodnes mám takový špatný pocit, že ho mohl někdo někde vyhrabat, dát dohromady a číst.. :D (Ovšem co by z toho kdo měl, že? :D) A tenhle strach mi už nedovolil s tím nikdy znovu začít..
Na druhou stranu se ale ze mě stal docela maniak na diáře a píšu si památeční "knihu vztahu".. :D Což je vlastně podobné.. :D

19 Bels Bels | E-mail | Web | 5. října 2015 v 20:13 | Reagovat

Na psaní deníku je něco nádherného. :3 Škoda, že mi to nevydrželo, i když to málo, co jsem v minulosti napsala, jsem postupně zničila... prostě ten strach, že si to přečte někdo jinej, ten byl příliš velký na to, abych mohla nechat jen tak někde ležet sešítek, který by obsahoval celé moje já.
Ale přesto je to fakt něco krásného, zpětně listovat kolik let starými zápisky a usmívat se nad svým minulým já... No jsem ráda, že mám aspoň ten blog. :) Ony ty virtuální zápisky mi jsou asi vážně bližší, už proto, že je méně pravděpodobné, že si v nich jednou počte moje matka... :D
Ale moc se mi líbí, jak se s tím vším tak "pipleš", ten tvůj styl kreativního řádění je mi prostě sympatický :3

20 Lowri Lowri | E-mail | Web | 10. října 2015 v 21:15 | Reagovat

Ve všech těch fázích jsem se našla. :) Deníčky si píšu tuším taky od deseti, ty první mám schované, protože tam jsou dramatická dramata o mých idolech a podobné věci, což je teď vtipné číst. Deníčky z temného pubertálního období jsem musela protřídit, protože jsem v té době psala až fanaticky, několik stránek denně, a nic moc zajímavého to vlastně nebylo. Později jsem přešla na blog, jenže tam se nedá napsat úplně všechno, a tak mám nějaký  malý papírový notýsek pořád při sobě. Je to moc fajn, sepisovat si myšlenky a tím si je trochu uspořádat. Už bych si bez toho svoji existenci moc nedokázala představit. :)

Ten film o špionce Harriet si pamatuju, strašně se mi tenkrát líbil a zásadně ovlivnil jednu z mých deníčkových ér. :D

21 Kika Kika | E-mail | Web | 17. října 2015 v 20:53 | Reagovat

miluju psát si deník, mrzí mě, že jsem už přestala, protože ne všechno člověk napíše na internet, že? Každopádně při pohledu na první úryvek jsem myslela, žes mi ukradla deník a vyfotila jej. Moje první příspěvky byly taky takhle legendární ;)

22 Pufflie Pufflie | E-mail | Web | 17. října 2015 v 23:59 | Reagovat

Prošla jsme několika érami psaní deníků. Vždycky mě to chytlo a vydrželo mi to tak měsíc... :D Pak jsem to zkusila na blog, psát vše, co jsem zažila, podrobně po měsících. Tam už ale zase chyběl ten "umělecký prvek" :D A vydrželo mi to rok.
Inu, čekám, kdy to na mě zase přijde... :D

23 Opti-Mystique Opti-Mystique | Web | 28. října 2015 v 11:52 | Reagovat

Juch, jsem ráda, že je vás tolik, co máte psaní do deníku rádi/píšete si/psali jste si a celkově s tím vším okolo měli/máte něco společného. Protože občas se na mě lidé dívají jak na blázna, když zmíním, že si píši deník. :D Tákže, sláva deníkům!

24 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 30. října 2015 v 14:15 | Reagovat

Nikdy jsem nebyla deníčková, vždy to byly jen kratičké etapy, ale já do svých zápisků koncentrovala jen to špatné a abych pravdu řekla, měla jsem pocit, že tím psaním, jsem to zlé zarývala čím dál víc do sebe. Na blog svoje internosti nepíšu anebo jsou to pohnutky, které se mi snad do budoucna nevymstí. Každopádně obdivuji, jak dlouho si psaní deníku vedeš, já bych to asi nevydržela... :)

25 Berry Berry | Web | 18. listopadu 2015 v 12:32 | Reagovat

Jsem něco mezi posledními dvěma typy psaní deníků. A kolikrát básně píšu tam a pak je přepisuju na blog. Myslím, že je to fajn - moci si uspořádat myšlenky, vrátit se k tomu, zavzpomínat.

26 M. M. | Web | 15. prosince 2015 v 10:06 | Reagovat

Páni, tak to je obdivuhodný počin. Na dlouhodobé psaní deníků jsem nikdy neměla trpělivost, ale když si čtu tvůj článek, je mi to skoro líto. Mnoho věcí, které jsem si slibovala, že nikdy nezapomenu, už jsem dávno zapomněla... malá sonda do dětství by neškodila :-) Člověk navíc zjistí, že ty starosti, které se dnes zdají směšné, byly tehdy smrtelně vážné a že ten život nebyl nikdy úplná idyla. Aspoň se pak z něj nestane mašina na poučování, co pořád jen říká "prosimtě, taková blbost, vždyť je to jedno...". A zatím jeho vlastní záminky jsou třeba úplně stejně směšné - to jen on je bere smrtelně vážně.
Každopádně: jen tak dál. Až budeš slavná, budou si aspoň lidi mít pro co trhat ruce ;-)

27 bludickka bludickka | E-mail | Web | 6. ledna 2016 v 13:23 | Reagovat

Deníčkování, to je moje. Nejdříve byly takové ty skautské deníčky - zápisky ze schůzek a z táborů a taky ty prázdninové. Milovala jsem to. Dodnes mě mrzí, že se nezachovaly. Byly komické. Hlavně popisky toho, co jsme měli k obědu, večeři a na jaké jsme koukali v televizi pořady. Samozřejmě byly proložené několika obrázky :) Pamatuju si třeba, jak jsem kreslila chleba s marmeládou :) Pak bylo pár pubertálních deníčků přesně v tom duchu, jak jsi psala ty - on se ostříhal, on má novou bundu, on se na mě podíval :D Z těch se zachoval jen jeden. Jelikož mi často rodiče lezli do věcí, jednou jsem nevydržela a dva sešity celé roztrhala a zničila. Dodnes mě to mrzí. Pobavila bych se. Jediné, které se mi dochovaly jsou deníčky z doby kdy mi bylo tak šestnáct, sedmnáct. Ty postupně přepisuju na blog a hrozně mě to baví. Pak jsem přešla spíše na dopisování si s kamarádkami, u kterého jsem se hodně vyblbla. V době svého prvního mobilního telefonu jsem dokonce přepisovala všechny smsky! Asi posedlost něco uchovat. A pak to je také o tom, co jsi psala, pocit, že pak ten život tolik neutíká mezi prsty, nebo já nevím no. Když jsem přestala s podrobnějšíma zápiskama, zakotvila jsem v tom, že jsem si několik let psala jen popisky dní - fakta co jsem dělala, což jsem později taky šperkovala vstupenkama, obrázkama, poznámkama, atd. Sešítkování bylo odjakživa moje. Teď jsem zakotvila u zaznamenávání každého dne na blog. Vážně posedlost, ale nemůžu si pomoct :) Jen už to není tolik kreativní jako do sešitu, ale na to bych bohužel čas a klid už opravdu nenašla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
..... Ti nejmilejší a mému blogovému srdci nejbližší :3
..... Daniel ♥ - Bels - Maglaiz - Viollet - Elwin - Opica - ansvarcova - Iris - Vlasta
.....
.
.