Úsměv na tváři

8. dubna 2015 v 18:39 | Opti-Mystique |  Olomoucké chvilky
Všimla jsem si, že už se tu dlouho neobjevilo nic klasicky deníčkovského, sentimentálního, povzneseného a zároveň nadšeného. Nadšeného z života, všech těch možností, lidí kolem, školy, čerstvého vzduchu, flákání se, ale zároveň také tvrdé práce. Nic takového se tu už dlouho neobjevilo. Naposledy snad... někdy na podzim? A to to ani nebyl ten klasický obkecávací článek v tom pravém slova smyslu... Takže jsem ani neinformovala o tom, jak skvělý byl zasněžený horský Silvestr, jak se ze mě stal migrénový člověk, jak jsem přežila zkouškové, jak se nám narodila morčátka, jak jsem byla po milion letech na koncertě Animé, jak se stále raduji z maličkostí a jak si udržuji slunce v duši a úsměv na tváři. Myslím, že je třeba to napravit, už kvůli tomu, že tento blog byl kdysi primárně deníčkový...



Všem přeji jen to nejlepší, samozřejmě. Po Vánocích jsem si sestavila seznam předsevzetí, myšlenkových pravidel, která se mi daří zatím docela úspěšně plnit a to je naprosto skvělé. Znáte takový ten pocit, když vás něco tíží, tlačí z břišní strany na bránici a občas vás přepadne takovou silou, že se nemůže nadechnout? Špatný špatný špatný pocit. A pak je tu ta euforie, když se vám podaří se ho nějak zbavit - ať už samostatně nebo s něčí pomocí. To se pak dýchá tak nějak... volněji, místo chůze si poskakujete, poletujete, a nemáte důvod se neusmívat. Zbožňuji takové chvíle. Už jsem se zbavila přesvědčení, že člověk by měl být pořád veselý a šťastný, to vůbec. I to horší k tomu všemu patří, jen je důležité, aby vás to negativní úplně nepohltilo, aby stále převládalo jen to krásné.


Láska. ♥ Tak neuvěřitelně krásná věc. "Being lucky is waking up next to your best friend and love of your life every morning." Už více než rok a půl jsem šťastná, spokojená, nechodím tímto světem sama. Mám někoho, kdo mi dokáže rozzářit každý den a díky komu všechno strašně rychle utíká. Čas je opravdu někdy jak splašený, zvláště ve dnech, kdy člověk nemusí vylézat s postele. To se pak snaží každou hodinu, minutu, prodloužit o něco více, aby tam mohl strávit ještě déle, aby takový den tak rychle neskončil. A nekonečné čekání na další společné chvíle, kdy každý okamžik osamocení je zaplněný jen odpočítáváním, než zase celý okolní svět zmizí a populace se zúží na dvě osoby. Láska!

A také jsem ráda, když něco takového potká mé blízké. Nebo i ty, které jsem svými blízkými nazývala někdy v minulosti. Nevadí tolik, že ta blízkost už není tak aktuální, hlavně, že jsou šťastní, to mi stačí. Pocity a nálady mně důležitých lidí mě dokáží neskutečně ovlivnit - když jsou šťastní, jsem šťastná také. Když smutní, mrzutá nálada pak přepadává i mě a snažím se situaci nějak zlepšit, aby všechno bylo zase sluníčkové.
Nejraději ovšem jsem, když už si myslíte, že jste dříve někoho hodně blízkého ztratili, ale pak se všechno najednou obrátí, staré přátelství je obnoveno a všechno je zase jako dříve, nebo alespoň se to k tomu blíží. Všude vídám na obrázcích takovou tu kýčovitou prupovídku, že "některé musíme ztratit, abychom ve svém životě uvolnili místo pro někoho nového". Nesouhlasím s tím, alespoň u lidí, které mám ve své bublině určitě, něco takového by se prostě nemělo dít. Takže o to raději jsem zase z toho pozitivního vývoje situací. :3 (*posílá veliké obejmutí pro B.*)


V poslední době se mi také daří pořádně jíst, hlavně teda udržuji snídaně, což je oproti dřívějšku veliká změna. Když ráno něco nezakousnu, tak jsem pak pěkně nevrlá. :D Takže si s sebou na ranní přednášky nosívám jídlo, až na mě přednášející mnohdy házejí pěkně závistivé pohledy. Inspirovaly mě k tomu spolubydlící, které si opravdu často hodně přivstanou, aby si udělaly ovesnou kaši nebo něco takového. Přišlo mi to neuvěřitelné, přišlo mi lepší strávit těch pár minut navíc raději v posteli než u kuchyňské linky. Ale jakmile jsem překonala počáteční nedůvěřivost, tak teď si sílu snídání nemůžu vynachválit. Ať už si dávám rohlík, kaši, vajíčka nebo něco přikusuji po cestě, pokaždé s každým soustem cítím, jak se mi energie vlévá do žil. Připouštím, že z velké části to bude i placebo, ale nechte mě prosím žít v tom, jak je to boží. :D
Velká krása je také uvíznout v síti zahraničních food-blogů a hltat všechna ta nádherně nafocená jídla jen z obrázků a seznamu ingrediencí... To pak jen hvězdičkuji, schovávám si recepty a sním o tom, jak budu veliký kuchař a všechno to jednou vyzkouším a uvařím a bude to dobré a všem to bude chutnat a tak, hehe. :D



Pracuji také na systému malých odměn, barevných nálepek v diáři a těšení se na to všechno, co mě čeká. Ať už by to mělo být posezení v čajovně, nové pastelky nebo film, který bych chtěla vidět. I tohle tu souvisí s tím, co opakuji snad v každém článku, v každém odstavci. Radost z maličkostí. A když se člověk může těšit na něco dalšího, co zase přinese velkou dávku odpočinku a dodá zásobu pozitivní energie, ze které se může čerpat dalších několik dní. Občas si už opravdu připadám jako nějaký hipík, co tu hlásá úsměvy na tváři a tak. :D Ale vždyť to je fuk, to je na tom to nejkrásnějšího totiž! A zvláště, když taková radost může být sdílená. A motivace také není nikdy dost - před sebou mám několik důležitých zkoušek, ještě důležitější zkouškové... a kdybych se tím vším měla nechat pohltit, tak bych se asi brzy zbláznila. Takže si vytvářím ty malé motivace, těšící se chvíle, to pak všechno jde mnohem lehčeji. A takovou motivací mi v poslední době byl například již zmiňovaný koncet Animé (♥), brněnské srazy s Bels, čajovnování s Elwin, víkendy a každé okamžiky s milým nebo setkání asi tak po milion letech s kamarádkami a další. Taková setkání pak jsou o to cenější, když se nedějí zase tak často. To je pak člověk chce opakovat a stále více a barevných lepítek v diáři jen přibývá... :3


A samozřejmě nesmím zapomenout na to, abych zmínila to poslední, z čeho jsem tolik nadšená. Na Velikonoce za mnou přijela moje dobrá víla Čárka z Jindřichova Hradce. Vídáme se opravdu jen málo, dělí nás taková spousta kilometrů... Ale stejně si k sobě vždycky najdeme nějak cestu a užíváme si pak každé chvíle, co máme šanci být spolu. I tentokrát to bylo naprosto úžasné, i když jen na chvilku. Juch juch juch! Takže spousta vzpomínání, nostalgie, drbů, smíchu a jídla. Teď už můžeme zase jen plánovat něco dalšího a velkolepého, například třeba na léto. Ňach! :3

Doufám, že i u vás svítí sluníčko, i když se za oknem hromadí bouřkové mraky. Že se smějete, i když se vám stále snaží někdo tu dobrou náladu sebrat. Že se nebojíte riskovat kvůli věcem a lidem, kteří za to opravdu stojí. Že se vydáváte na dobrodružné cesty a potom se zase vracíte domů. Že žijete okamžikem a netrápíte se věcmi, které se staly nebo které se můžou v nějaké alternativní budoucnosti stát. Že hromadíte zážitky a né věci. Že nejste upnutí k něčemu, co vás stahuje jen dolů, a že jste nadšení ze všeho nového, co může život přinést. Že neztrácíte pohled dítěte a že vás stále ještě všechno kolem dokáže překvapit a nadchnout. Že trávíte spoustu času na čerstvém vzduchu.
Že máte slunce v duši, radost v srdci a úsměv na tváři!
(Protože to je na tom to úplně nejlepší.)

Opti-Mystique
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
..... Ti nejmilejší a mému blogovému srdci nejbližší :3
..... Daniel ♥ - Bels - Maglaiz - Viollet - Elwin - Opica - ansvarcova - Iris - Vlasta
.....
.
.