Vysokoškolské střípky

6. října 2013 v 18:02 | Opti-Mystique |  Olomoucké chvilky
Mohlo by se zdát, že ležím někde metr pod zemí, mrtvá, dočista mrtvá. Opak je pravdou, i když v některých chvílích by mi vůbec nevadilo se nějak přenést do té první situace. Za sebou mám již druhý týden zimního semsestru a stále tak nějak poletuji všude kolem. Poznávám Olomouc (mapu už dokonce nechávám na pokoji, nemám strach, že bych se nějak významně ztratila, za dva týdny takový pokrok!), zvykám si na nový systém fungování (s heslem ,,nic mě nemůže překvapit, tady je možné cokoliv"), vdechuji univerzitní prostředí (městský vzduch, bleeeh), užívám si sentimentálního podzimu (lisování listů v diáři a kaštan na poličce), rozčiluji se nad programováním (ale začíná mě bavit, víc a víc :3), sem tam usnu na přednášce (,,Co může být romantičtějšího než kolektivně usnout v posledních pěti řadách na paradigmatech programování...") a pokaždé, když vidím žluté auto, tak s sebou trhnu (*šťouch*).



( Lehká anarchie na některých přednáškách :D )

Nemohla bych být více nadšená, zatím narážím jen na zajímavé lidi, oboroví spolužáci by nemohli být lepší (zvlášť, když je nás dohromady 6), s novými spolubydlícími jsem si také sedla a být na cvičeních a seminářích pravidelně jako jediná holka je také zajímavá zkušenost. Život na katedře informatiky (ač můj obor spadá pod katedru biochemie) mě naučil více věcí, například jsem přišla na to, jak nezbytně nutná součást šatníku je košile, drazí informatikové jen tak tak překousávají, že s nimi na hodinách bývá holka, kdybych začala provokovat ještě s tričkem nebo dokonce mikinou, to už by byl úplný konec. Všechna ajťácká klišé jsou zde pravdivá, být feministka, tak už jsem v ráží. :D A samozřejmě pud sebezáchovy a smích matematicko-informatickým vtípkům od přednášejících, i když nejsou zábavné ani náhodou...
A bydlení na kolejích jen pár minut od naší úžasné Přírodovědecké fakulty, kde mám většinu hodin (s výhledem z okna na park a historické centrum Olomouce), to je snad jen třešnička na dortu. Obzvlášť takové to, že za 10 minut mi začíná přednáška a já teprve dopíjím čaj a zvedám se od stolu s tím, že asi zase dojdu pozdě. Nepřekonatelná výhoda, včetně postele dostatečně měkké pro mou pohodlnost, spousty poliček na hlouposti a volné zdi ideální na polepení fotkami.

( Odznáček ChS z Back to School v Olomouci :3 )

Jen múza si pravděpodobně vzala dovolenou, v počítači se mi hromadí spousta rozkouskovaných věcí, které snad nikdy nebudu schopná dokončit. Už jsem dokonce přemýšlela nad samostatným článkem pro tyhle sirotky, ale některých myšlenek by mi nejspíš bylo líto. Že byly zveřejněny dříve, než jsem z nich dokázala vykrystalizovat něco pořádnějšího... a tak čekám, stále něco odkládám a samozřejmě se nic neděje. Úplně stejně je na tom i kreslení, teprve dnes jsem si na koleje z domu dovezla pořádné pastelky, ty předchozí dva týdny jsem tu neměla ani pořádný skicák.


A nějaké z dalších negativ? Stýská se mi po domově. Snažím si to nepřipouštět, ale pokoj kolejí nemůže nahradit můj vlastní (možná proto tam tak často nebývám a raději se toulám někde venku) a ,,cizí" lidé zase rodinu. Nikdy jsem si nepřiznávala, že by se mě něco takového mohlo týkat. Většinou jsem nad těmi věčnými návštěvami babiček jen kroutila hlavou, ale... teď jsem pochopila, že právě ty mi chybí. Taková ta jistota ukrytá v rodinných příslušnících, kteří tu jsou vždy pro mě.



A tento článek? Co je jeho účelem? Chtěla jsem jen o sobě dát vědět. A také jsem už párkrát slyšela, jak je hrozné, že tu tak dlouho není nic nového. Nu, budete muset věřit, že až pořádně najedu na nový systém, tak se polepším, nebudu z toho všeho kolem tak moc rozjuchaná a možná si dokonce uspořádám čas tak, abych stíhala všechno, co bych chtěla. Včetně blogu, HOCZ a dalších mimoškolních věcí.



Mám ráda cestování vlakem. Domů jsem jela s ohromným nadšením, že po 14 dnech uvidím rodinu, domácí prostředí, známé věci. Byla jsem zvědavá, jaké to bude s cestováním zase zpátky do Olomouce, a celkově to dopadlo stejně, jak jsem očekávala. Radostné ,,Jééé, Brno, Petrov, Špilberk, jsem kousek od domova!" vystřídalo ,,Hmm, Olomouc, už abych byla na koleji a našla něco k jídlu.". Olomouc je pro mě stále to ,,cizí" město, ke kterému si zatím nedokáži vytvořit tak pevný citový vztah. To spíš k určitým místům nebo lidem, možná pocitu určité svobody, ale ne k městu jako takovému, jako to mám třeba právě u Brna.

( Babiččin psíček tvářící se, že je stále ještě štěně, co se mi vleze na kolena :3 )

( Psychická prodpora skrze G+ od mé drahé Eloran a Čárky. )

Víkend skončil. Je třeba něco dělat.
Tralala.
Vysokoškolský život.

Opti-Mystique
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ká | Web | 6. října 2013 v 18:49 | Reagovat

Wow máš skvělý blog! Dostala jsem se sem náhodou a musím smekat nad tou návštěvností a dessingem! :O Snad budu mít někdy čas, se na Tvůj blog zase podívat :-) Zatím ahoj!

2 hogreta hogreta | E-mail | Web | 6. října 2013 v 19:03 | Reagovat

V některých pasážích se úplně vidím:-D. Jsem taky holka a třetím rokem studuju informatiku a výpočetní techniku. Na začátku prváku nás bylo 492, z toho sedm holek. Kolik holek je tam teď, to nemám ponětí, ale vím, že jen jedno cvičení sdílím ještě s jednou holkou, jinak jsem vždycky všude sama :-D. Takže ti naprosto rozumím:).

3 Eloran Arroway Eloran Arroway | Web | 6. října 2013 v 19:10 | Reagovat

Hele, viď, Ajtačka! :D
PS: Ty se musíš ptát?:333

4 Bels Bels | E-mail | Web | 6. října 2013 v 21:18 | Reagovat

Já ti snad brzy udělám radost tím dopískem, který jsem ti slíbila :)
A vím, jak se cítíš, vše je nové, cizí. Ale časem si určitě zvykneš a nakonec i Olomouc snad začneš mít ráda. Nejsi tam sama :) Všechno bude žůžo :))

5 Barča Barča | Web | 6. října 2013 v 23:22 | Reagovat

A jaký že přesně obor to studuješ? Já měla za to, že jdeš na medinu nebo něco takovýho :D (Vím, jsem trochu zaostalá, ale už jsem tu nečetla dost článků - není čas :/)

6 maglaiz maglaiz | E-mail | Web | 7. října 2013 v 18:18 | Reagovat

Neboj se, múza se vrátí hnedle, jak si přestaneš všímat toho humbuku okolo. To se pak bude na nudných přednáškách psát jedna radost :-)

7 Lyra Lyra | E-mail | Web | 7. října 2013 v 21:42 | Reagovat

Tak hlavně že se ti na škole líbí, to je nejdůležitější :-) Budu ti držet palce, aby tomu tak bylo i nadále. Být jediná holka musí být zajímavé... v mém oboru je to zhruba 50:50, tudíž nic zvláštního. Je špatné, že se ti stýská, ale třeba se to zlepší, až se ještě trochu víc aklimatizuješ. Jo, a nejsi v tom sama - moje múza taky od začátku školy až na občasné záblesky vědomí chrápe. Myslím, že s tím bude potřeba něco udělat... *jde nastavit budík na opakované buzení* :-D

8 Aynarra Tulrgar Aynarra Tulrgar | Web | 13. října 2013 v 15:10 | Reagovat

Ajťák, ajťák :D A košile, košile :3 :D

PS: Nominovala jsem tě na Liebster award, tak jestli máš čas a chuť, můžeš se zapojit :) http://misudai.blogspot.cz/2013/10/liebster-award.html

9 myší královna myší královna | E-mail | Web | 15. října 2013 v 22:30 | Reagovat

Ty chodíš na přírodovědu? V té boží aule jsem dělala přijímačky. :D

10 Katrin Katrin | Web | 21. října 2013 v 18:50 | Reagovat

"Tady je možné cokoliv" vystihlas přesně. Jeden by se až divil, co všechno je na UP možné :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
..... Ti nejmilejší a mému blogovému srdci nejbližší :3
..... Daniel ♥ - Babe - Bels - Maglaiz - Viollet - Elwin - Opica - ansvarcova - Ann Strawberry - rionka
.....
.
.