Level: Vysokoškolák

22. září 2013 v 13:54 | Opti-Mystique |  Olomoucké chvilky
Je to sice smutné, ale je tomu opravdu tak. Již nemůžu žít volnomyšlenkářským středoškolským životem s tím, že na všechno je spoustu času a že důležitá rozhodnutí za mne udělají jiní. V pondělí 23. září začíná na Přírodovědecké fakultě při Univerzitě Palackého v Olomouci přísně se tvářící zimní semestr. A s ním začíná i můj historicky první jakýkoliv semestr se statutem "student vysoké školy". Domovem se mi mají stát koleje a budovy jednotlivých kateder, nejlepším přítelem kalkulačka a kafe a největší zábavou nemístní vtípek nějakého profesora na přednášce.
Uf, těmito vizemi zatím děsím jen samu sebe a pevěřím tomu, že tak ušlápnuté to nakonec nebude.
Nová škola, nové město, noví lidé, nový systém, nové zvyky. Tolik jiných věcí mě teď bude obklopovat a očekává se, že si rychle vychodím nové cestičky, přivyknu si a během pár týdnů už bude všechno zase stejně stereotypní jako předtím. Jenže já a změny, euhmpf, to tak jednoduché nebude. Už jen když jsem si doma balila věci a rozhlížela se po pokoji se smutným konstatování, že ve vlastní posteli teď budu spávat jen minimálně.



Ono samotné balení na koleje bylo problematické a ve stylu co-si-mám-zatraceně-vzít-s-sebou. Výhružný otázník visel nad množstvím tašek v kontrastu s nachystanými věcmi. Vyřešeno to tedy bylo následovně:
Oblečení - Když bude zima, mám svetr. Když bude teplo, sudnám svetr. Nesmím být čuně a všechno si zaprasit hned první týden (očekává se, že domů pojedu až za 14 dní).
Kosmetika - Ne, nepotřebuji 10 laků na nehty. Taštička na ni byla označena za zbytečný luxus, který se nikam nevleze. Sprchový gel, šampón a zubní pasta budou v rámci šetření místa koupeni až v Olomouci.
Výtvarničení - ,,Jsi normální s sebou tahat tolik pastelek a skicáků? Ani náhodou!"
Sešity, učebnice, maturitní otázky. Nic není nutné, dva sešity, Odmaturuj z matematiky a přehled informatiky, to musí stačit. Mám Edgara, na interentu najdu všechno.
Boty - Ha ha ha. Ty, ve kterých jsem jela a lodičky kvůli imatrikulaci. Přezůvky ignorovány.
Co se ještě nevlezlo - Nástěnka, milion šátků, boty na běhání, papírové šuplíky do skříně, ramínka, nasušené bylinky na čaj, pořadač, eurosložky, školní tabulky, polštář na krční páteř.

V celkové rekapitulaci jsem s sebou táhla kufr na kolečkách, batoh se zbytkem věcí, jídlem a Edgarem, fialovou kabelku přes rameno a igelitku s šaty na imatrikulaci a ručníky. Ano, velký bagr :D To všechno vlakem, sama opuštěná, samostatná, něco jako free elf. Vyletění z rodného hnízda v pravém slova smyslu.

PÁTEK 20.9.2013
První vysokoškolský den musel být zmatený. Kdyby nebyl, rozhodně by to nebylo ono a nemohla bych považovat své studium za zahájené. Od časného vstávání, přes cestování prázdným vlakem s mrkajícím průvodčím, až po bolesti všeho z tahání kufrů. Pro příště vím, že ráno člověk často dělá rozhodnutí, kterých potom lituje. Myslela jsem si, že budu litovat i toho, že jsem se po jedné z probděných nocí přihlásila do Orientation Days, jakýsi "seznamovák". Avšak nestalo se, měla jsem sice mnohem chaotičtější ráno, ale zároveň jsem se dozvěděla během dne spoustu důležitých věcí.
• potkám spoustu kreténů, důležité je jen zjistit, jaké mají tituly, aby svého kreténství nemohli využít a zničit mě, aniž bych udělala něco špatného
• nikdy nic nebude přesně tak, jak očekávám. V ničem není systém, bez kterého začínám šílet. Jakékoliv zmatky a změny bych se měla naučit přijímat.
• sdělení od piva: Informatiku letos nikdo nedokončil, jsem odvážná, že se do něčeho takového vůbec pouštím, více-méně dostuduji jen s hodně velkou pílí a štěstím
• je chytré postřehnout heslo na wifi tam, kde by ho nikdo nečekal
• když někdo řekne, že ISIC bude hotový za 10 dní, může se stát, že bude už za 3

Nebyla bych to já, kdybych si všechno ještě více nezkomplikovala impulzivním nasednutím na úplně špatné MHD, objevení se na druhé straně Olomouce, než kde jsem předpokládala a následnou procházku v dešti završenou umřením na koleji, kde jsem očekávala spolubydlící… ne, žádná očekávání, na ta vlastně musím zapomenout. Kvůli výletu jsem nestihla seznamovací párty, přišla o welcome drink a získala rýmu. A strach z prázdného pokoje v prázdné budově kolejí v prázdném předměstí prázdného města daleko od domova.


SOBOTA 21.9.2013
Nic nemohlo být horší. Probudit se po první noci tady s pocitem, že chci utéct, že tu nebudu už ani chvíli, že byl velmi hloupý nápad jít studovat sem. Sem, kde je to zmatené, popletené, neurčité, divné. S pláčem jsem snědla jablečný štrůdl od babičky a stále na měkko se musela vypravit do centra… ale já přece nebrečím, ne na veřejnosti, ne kvůli takovým věcem. S absolutní zmateností v hlavě, strachem z neznámého a chutí skočit z neupřesněné výškové budovy jsem se dohrabala na druhý den OD, tentokrát věnovaný Olomouci. Déšť, rozbitý deštník, mapa se špatně zaznačenými body a hledání indicií do "hry" v doprovodu neznámých lidí, úžasné. Ale po ujitých kilometrech (asi 15?), celém dni v jednom městě, kofole a zjištění, že ,,Olomouc je městem studentů, vojáků a kněží" už mluvím jinak.
• Optometři jsou vážně super, přírodovědecká fakulta je super!
• Ještě pár takových toulajících se dnů a nebudu potřebovat mapu
• Nalezeny dvě čajovny, několik na pohled sympatických kaváren a desítky obchodů, kam se chci podívat
• Když druhý den potkáte na ulici známého člověka, pochopíte, jak je svět maličký

Smutek, znepokojenost a opravdu špatný pocit dokáže přejít brzy a někdy k tomu stačí opravdu málo. Jako například několik vyměněných smsek (Čárko! ♥), teplé jídlo (řízek od babičky), hodinový telefonát s mamkou (zajímavé, že až stovka kilometrů nás sblížila), film (Maglaizíčku, ta vana s polštáři! :3), čaj (sypaný Indiánské léto, připomíná mi… léto), západ slunce z balkónu (je stejný, jako vídávám doma… a přesto jiný) a levandulová vůně nového šampónu. Tak nějak jsem zjistila, že třeba to nakonec nějak půjde, jen potřebuji svůj čas na to, abych všechno mohla vstřebat, přizpůsobit se nové situaci, nepůjde to tak lehko. Samozřejmě, strašák možnosti neprolezení ani do letního semestru stále zůstal v předních vrstvách mozku, jinak si nedokážu vysvětlit ten pocit uklidnění, když jsem začala počítat příklady… a počítala. Dlouho do noci. Je potřeba si dupnout a rozhodnout se, že všechno bude dobré. Jinak bych to ani nebyla já.


NEDĚLE 22.9.2013
Na dnešek jsem měla naplánovanou cestu do Olympie pro (ne)potřebné věci a nalezení ztracené rovnováhy.
• Olomoucká Olympia je opravdu opravdu OPRAVDU maličká.
• Není nic lepšího, než si koupit novou košili. A maličkou pánvičku. A kabel na internet!
• Lidé jsou divní.
Hlavně bylo potřeba zapomenout na to, že už zítra ráno v 8 mám první přednášku, o které nevím vůbec nic, a před sebou plno zařizování - například snad stěhování se na koleje blíže k fakultě (doufám, že se během prvních dvou týdnů uvolní místo), vytvoření účtu v knihovně a první návštěva menzy a lá fungování přes ISIC.
Nádech, výdech, nádech, výdech.
No, začátek vysokoškolského života by nemohl být... ehm... divnější :D

Opti-Mystique
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lokusta Lokusta | E-mail | Web | 22. září 2013 v 14:42 | Reagovat

Prirodzene, keď človek musí žiť na internáte je to iné, ako mať školu za rohom, prípadne denne dochádzať vlakom/autobusom. Preto tvoj postoj chápem. No vravím ti, vysoká škola (v prípade 5 ročného štúdia) je v prvom, druhom a štvrtom ročníku najľahšia, priam krásna, horor je to až vtedy, keď máš štátnice.

2 superblog123 superblog123 | Web | 22. září 2013 v 14:47 | Reagovat

Držíím palce!! :D

3 Kariol Kariol | Web | 22. září 2013 v 14:59 | Reagovat

Držím palce, abys to všechno zvládla! :) Ale určitě si zvykneš, vážně to chce asi jen týden dva a zabydlíš se tam. ;)
Tak ještě jednou hodně štěstí v novém, vysokoškolském životě! :)

4 Beáta Beáta | Web | 22. září 2013 v 16:12 | Reagovat

Budu držet palce, ať se Ti VŠ líbí. Mě samotnou začala škola taky bavit až na výšce. Jasně, že je to někdy pekelná dřina, ale pak na sebe aspoň člověk může být trošku pyšný, že zase něco málo dokázal :). Já se právě děsínm toho, že mě tento školní rok čekají státnice a další přijímačky a kdo ví co.. Docela ti ten prvák závidím, i přes tu ,,vyjukanost" ze všeho nového (všichni jsme byli takoví :)).

5 Arvari Arvari | E-mail | Web | 22. září 2013 v 17:15 | Reagovat

Přeju hodně štěstí. =) Taky mě to čeká, i když ne poprvé, a navíc v rodným městě, čili bez stěhování na kolej a s domácí stravou. =D

6 Bels Bels | E-mail | Web | 22. září 2013 v 19:47 | Reagovat

Teda, tak nějak jsem asi ráda, že jsem do vysokoškolského života radši nešla, i když ono je to celkem fuk, zmatky jsou a budou vždy snad skoro všude ;)
Zvládneš to, kočko, oklepeš se, pak půjdeš na vodku s Danem a vše bude fajn :D

7 Lyra Lyra | E-mail | Web | 22. září 2013 v 20:19 | Reagovat

Jak tak čtu tvůj článek, jsem ráda, že jsem se nakonec do Olomouce nehlásila a jsem v Brně, kam si můžu hezky za půl hodiny dojet vlakem. Na druhou stranu se zase o něco víc osamostatníš a to se hodí.
Začátek článku nevyzníval zrovna nadšeně, jsem ráda, že se to v druhé polovině zlepšilo. Tak snad se ti na škole bude líbit a v Olomouci se brzy zabydlíš a budeš se tam cítit jako doma. Držím palce :-)

8 maglaiz maglaiz | E-mail | Web | 22. září 2013 v 21:42 | Reagovat

Já vím, já vím, ta vana je dokonalá!

9 Aailyyn Aailyyn | Web | 23. září 2013 v 8:40 | Reagovat

Takhle se cítí všichni. Vysoká škola pro mě přesto byla jedním z nejnádhernějších období v životě. Ve všem jsou pekelné zmatky a byrokracie, ale na to se dá zvyknout. Prostě se člověk musí naučit být lehce splachovací a nechat to, aby se to nějak vykrystalizovalo samo. :-) Poprvé jsem teda prohlásila, že tam rozhodně nepůjdu, až v den státnic a strašně se mi nechtělo. Ale i tak jsem je samozřejmě dala, nikdo mě tam nekousl, komise byla super a to i ti, kdo se během studia jevili jako kati (někdo hrůzu spouštět musí). :-)

10 Eloran Arroway Eloran Arroway | Web | 23. září 2013 v 19:55 | Reagovat

Hlavu vzhůru, darling. :)
Začátky a změny jsou těžké vždycky, ale nevěřím, že ty bys něco z okamžiku na okamžik zabalila. Navíc, až zajedeš do těch správných kolejí, myslím, že si budeš vysokoškolský život užívat! :)

11 Meggy Meggy | Web | 24. září 2013 v 10:34 | Reagovat

Musí to být těžký, tyjo. Nedokážu si to moc představit, jaký to bude nebýt doma. Teda jestli se někdy vyhrabu.
Držím palce, snad si brzy zvykneš :) Hele myslim, že s tím neprolezením se to až moc přehání, když se budeš snažit, dáš to. Zaklepu to :)

12 Veri Veri | Web | 6. října 2013 v 15:21 | Reagovat

Moc dobře tě chápu. Já se také bála, ono přece jen střední je něco jiného, na vysoké už s tebou nezacházejí jako s malým děckem a za vše jsi zodpovědná ty. Hrozně jsem byla nervozní kvůli novému systému a hlavně, že se ve městě ztratím, že se tam nevyznám a že přijdu už na první předmět pozdě, a co když bude ve vedlejším pokoji na koleji nějaký buran a či špindíra a takovéto myšlenky mě napadaly neustále a to jsem optimista. Ale po týdnu, kdy se člověk už tak trochu zaběhne , mi to přišlo už celkem v pohodě, předměty mě bavily, každý sice říkal , vždyť  tam jen kreslíš ne? ale umělecká a ke všemu vysoká je pořádná dřina tím však nechci nikoho odradit :-)Chci tím říct, že ani se nenaděješ a zvykneš si tam :-)

13 Dragita Dragita | Web | 21. října 2013 v 19:11 | Reagovat

přeji pevné nervy - jak ve studiu, tak v orientaci v novém městě;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
..... Ti nejmilejší a mému blogovému srdci nejbližší :3
..... Daniel ♥ - Bels - Maglaiz - Viollet - Elwin - Opica - ansvarcova - Iris - Vlasta
.....
.
.