Kapitán Imaginarius

16. května 2013 v 20:17 | Opti-Mystique |  Něco psaného
Motivace: Imaginarius speciál (soutěž), Klub snílků
Čas psaní: +- 50 minut (psáno útržkovitě v několika dnech)
Počet slov: 800
Hudební doprovod: Massive Attack - 100th Window (2003)
Čaj: borůvkový :3 + Tea of Life (Pink Pepper Cinnamon) + bílý-tři-roky-prošlý
Myšlenkový pochod:
Psát-v-noci-s-rožlou-pouliční-lampu-za-oknem-je-geniální-!
(Maturita-je-zahumny-a-já-stále-umím-velké-nic-...)


KAPITÁN IMAGINARIUS

Ve vesmíru nerozlišujeme, jestli je den nebo noc, čas plyne tak nějak konzistentně, sám od sebe, nepotřebuje k tomu naši kontrolu a naše počty. Ubíhá, přináší s sebou novou dávku hvězdného prachu, meteoritů a krásných výhledů na další z hvězdokup, je jen na nás, co si z toho odneseme. Možná nad něčím podobným přemýšlel muž, o němž je celý tento příběh. Muž, jehož jméno s sebou nese stopy záhad. Imaginarius, Pán Iluzí, kapitán ztracené vzducholodi.

Stojí na přídi své lodi, opřený o zábradlí a držící se lanoví. Jeho zvrásněná tvář nám ukazuje, kolik zkušeností již tento muž má. Stejně i jeho oči promlouvají jen tím, že jsou. Jejich lesk odráží krásy vesmíru kolem a zároveň také krásu mužových vzpomínek - na neobyčejné světy, dobrodružství a tajemství, která zůstanou nejspíš navždy skryta. Kam míří právě teď? To ani on sám neví, cíl další cesty ještě právně nedozrál, ještě stále nepřišel ten správný podnět, který by mu vehnal vítr do plachet, správně natočil kormidlo a zabodl ukazovátko do místa na vesmírné mapě. Nezbývá mu nic jiného než čekat.

Ale možná se jeho dlouhá chvíle zkrátí mnohem dříve, než sám předpokládal. Kdesi v dálce se objevuje jasnější a jasnější světelný bod, přímo před lodí. Běžný cestovatel by nejspíš hystericky otáčel kormidlem a snažil se své vesmírné plavidlo strhnout stranou. Imaginarius je však cokoliv jiného, jen ne běžný. Čelí světlu a vítá ho, jako starého známého přítele. Nemůže vědět, co mu přinese nyní, ale nikdy v minulosti jejich setkání nelitoval. Podnět, jeden z dalších dílů do skládačky je už blízko. A ukáže se přesně ve chvíli setkání lodě a oslňujícího světla. Tedy teď.

•○•○•○•

Někdo roztáhl žaluzie, cítím sluneční svit na tvářích. Už bylo na čase, jsem vzhůru již pěkně dlouhou dobu, dneska se nejspíš sestřička musela zdržet na některém z předchozích pokojů. Zajímalo by mě, jestli je to ta mladá praktikantka nebo dokonce vrchní sestra - to se ovšem dozvím za chvilinku. Nejdříve zkontroluje přístroje vedle mé postele a zapíše několik údajů do složky. Poté poupraví záclonku, posune křeslo pro návštěvy do správné pozice a až potom se začne věnovat mně. Natřepe polštáře, uhladí deku, vytáhne hřebínek a začne mě česat. Mluví na mě klidným hlasem a já můžu vdechovat její nový parfém. Podle hebkosti rukou usuzuji, že je to určitě praktikantka, myslím, že mi říkala, že se jmenuje Marie. Dlouhé vlasy mi sčeše z čela, rozloží po obou stranách a prameny zastrčí za uši. Tohle je účes pro návštěvy, že by opět uplynul celý týden od poslední návštěvy? To už je pátek? Nejraději bych se usmál a radostně sestřičku objal, kdybych ovšem mohl. Nezbývá mi nic jiného, než tu ztuhle ležet a tvářit se stále stejně. Rád bych dal nějak najevo, že ji slyším, že ji vnímám, ale tělo mě neposlouchá. Než ona přijde, zaslechnu ještě čtyři zazvonění od kostelní věže, vše bude ovšem v tomto sladkém čekání ubíhat mnohem rychleji než obvykle.

•○•○•○•

Tolik známé dveře, tolik známá klika. Chodím sem do tohoto pokoje už dva roky. Opravdu je to tak dlouho, co se stala ta osudná nehoda, od které je táta v kómatu. Nikdy nezapomenu na ten den, kdy jsem přišla o matku a táta dopadl takhle. Statistika úmrtí na silnicích je hrozivá, ale nikdy jsem nechtěla věřit tomu, že i naše rodina se jí nyní účastní. Na toto smutné výročí vyšlo krásné počasí, slunce svítí, na nebi ani mráček, kdyby tak táta mohl vidět ty nové květované šaty, které jsem si koupila kvůli dnešku, určitě by se mu líbily. "Ahoj. Jaký jsi měl týden? Těšila jsem se na tebe," pozdravila jsem ho, políbila na čelo a hned mu rozcuchala vlasy. Nesnáším, když ho sestřička takhle učeše, vypadá pak úplně jako socha. Stačí, že ho tak často holí, nepodařilo se mi personál přesvědčit, aby mu nechávali delší strniště tak, jak to nosíval… předtím.

Posadila jsem se do křesílka, pohodlně skrčila nohy a vytáhla z tašky zápisník. "Dneska tu mám pro tebe nachystanou další z těch povídek. Nedávno se mi zdálo o vzducholodích, hned jsem si vzpomněla na všechny tvé příběhy. Beru to jako znamení toho, že má cenu ti je znovu vykládat. Věřím tomu, že mě slyšíš a dokážeš to vnímat. Takže, kam se kapitán Imaginarius na své lodi vypraví tentokrát? Myslím, že toto místo se ti bude zvláště líbit…"

•○•○•○•

Opět ten stejný nekonečný vesmír a Imaginariova vzducholoď uprostřed něj. Sám kapitán stojí na svém oblíbeném místě na přídi, šátek z barevné květované látky ve vlasech a v očích ten stejný zastřený výraz. Kam ho myšlenky jeho dcery zanesou tentokrát? Kdyby jen věděla, že to právě ona mu dává impulz k žití a regeneraci, čehož je schopný jen díky jejím příběhům a ukazatelům dalších světů, které může objevovat. Nikdy neví, co ho každý pátek čeká, a tato nevědomost je sladká. Natoč kormidlo, kapitáne. Všichni Snílci ti vzdávají hold, nenech nás čekat a vyprávěj své zážitky dále.

Opti-Mystique
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 es ef es ef | Web | 16. května 2013 v 20:30 | Reagovat

To je fakt pěkný.

2 pavel pavel | Web | 16. května 2013 v 21:03 | Reagovat

Hezký příběh, líbí se mi. :)

3 Eloran Arroway Eloran Arroway | Web | 16. května 2013 v 21:22 | Reagovat

Líbí se mi to!!!!! :33
Četla jsem to dvakrát a jenom nad tím užasle zírám. Zírám na tu hloubku toho textu, na ty emoce, které z něj vyplývají, na ten nápad, na tvůj styl, na to.. na to všechno!
Klobouk dolů! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
..... Ti nejmilejší a mému blogovému srdci nejbližší :3
..... Daniel ♥ - Bels - Maglaiz - Viollet - Elwin - Opica - ansvarcova - Iris - Vlasta
.....
.
.