Pod ledem

30. prosince 2012 v 19:58 | Opti-Mystique |  Něco psaného
Čas psaní: 18:37 -19:24
Počet slov: 888 (Fakt, nekecám :D)
Hudební doprovod: Soundtrack z Botanicula
Čaj: černý indický
Svíčka: domácí, z včelího vosku
Motivace: Klub Snílků (Imaginarius 56. + 57.)
Myšlenkový pochod: Dostaň-už-tu-myšlenku-konečně-z-hlavy-!

Ano vím, můj styl psaní je... podivný. Zvláštní. Mám ho tak ráda, jde ze mě.
Konstruktivní kritika vítána, budu ráda za každý komentář.


POD LEDEM

Je chladný večer, typický pro období, kdy vládne zima. Nic ho doma, a na tomto světě vůbec, nedrží a on se ani nemá držet koho. Jako kdyby zde byl jenom sám pro sebe, pro nikoho jiného. Anebo přece jen…? Snad pro ty jeho ryby určitě. Byl tu vždy jen pro ně, jak rád jim házel na jaře krmení. A v létě zase často chodil rybařit, ale nikdy si žádný úlovek nedonesl domů, jen toho tvora s ploutvemi hodil zpátky do vody. Za žádných okolností by je nemohl zabít, byly jako jeho děti, tak nevinné a mlčenlivé. Ale co dělají teď v zimě? Určitě jsou tak opuštěné, stejně jako on. Nikdo si s nimi nepovídá, nedává jim dobrůtky, nehlídá jejich domov před výtržníky. Zvedla se v něm vlna lítosti a silný pocit viny. Možná by je měl raději jít zkontrolovat? Ano, to je ten nejlepší nápad. Obul si nejpevnější boty, které našel, a navlékl se do tlustého kabátu, aby venku nepromrznul. Všechna světla pozhasínal, pečlivě zamknul a mohl vyrazit na cestu. Tou trasou, kterou tak dobře zná. Za posledními domky doprava, pokračovat po pěšině směrem k lesu. Vůbec mu nevadí, že je hustá mlha, že není vidět na krok, směřuje ho jeho srdce a nohy přesně ví, kam mají stoupnout, aby neuklouznul na zmrzlé půdě. Nepospíchá, nemá proč. Může teď přemýšlet o životě. O světě. O vodě. O rybníku. …o světle?

Během pár vteřin si všimne, že tady něco rozhodně nehraje. Není si jistý, co přesně mu nesedí, ale jako kdyby to bylo ve vzduchu. To napětí. A kolem je také něco jiné než obvykle. Snad ta tlumená záře, která se snaží dostat přes mlhu až k mužovým očím? Ti uličníci, určitě u mého rybníka zase pouští petardy a ruší ryby z jejich zimního rozjímání! Zrychlil, chtěl být na místě činu co nejrychleji. Ještě poslední zatáčka kolem hustých houštin a už má krásný výhled na širokou ledovou plochu, na jeho druhý domov. Ale je zde liduprázdno, nikdo nepouští pyrotechniku, nikdo zde nekazí ničí klid. Ale ta záře je zde pořád! A jako by vycházela přímo z rybníku, snad z vody, snad z ledu. Nedokáže přímo určit ono místo, to ta zatracená mlha! Ale když už došel až sem, nemůže se obrátit a odejít. Navíc to špatné tušení stále přetrvává… Co to jenom může být? A neudělá to něco jeho rybám? Opatrně vkročil na led, nechtěl se propadnout a udělat si tak nedobrovolnou vodní lázeň. Ale tohle je přece přednější než jeho zdraví. Opatrně se sune, krůček po krůčku, směrem ke středu rybníku. Snad po každém metru se zastaví a zaposlouchá se, jestli neuslyší nebezpečné křupání ledu. Pokračuje dál a nechává za sebou ve sněhu hluboké stopy. Tak nějak ví, že dnešního večera bude později litovat, ale nemůže si pomoci, to světlo ho úplně okouzlilo. Už je téměř u zdroje světla, zbývá jenom poslední krok…

Moment. Co to slyší? To není zvuk lámajícího ledu. Ani šumění větru či padání sněhu. Tohle je šeptání. Ale odkud? Padne na kolena a začne rukama odhrnovat hlubokou vrstvu sněhu. Odhazuje ho všude kolem, dokud se nedostane až k ledu. Nic neobvyklého však nenalezne, takže se nespokojeně posune o pár kroků dál a pokračuje v odkrývání. Až třetí pokus je zdařilý, odsune poslední studený sníh a oslní ho silná záře. Zakryje si oči a několik vteřin zůstává v tiché strnulosti, dokud si jeho oči nezvyknou na to nenadálé světlo. Přiblíží hlavu k ledu a znovu se pečlivě zaposlouchá. Stále ten stejný šepot! Ovšem silnější, zvučnější, melodičtější. Snad jako by někdo zpíval? Překoná strach a položí hlavu uchem až na led, aby mu neunikl jediný tón, jediné slovo z toho podvodního orchestru. S intenzitou hudby se i světlo zvětšuje, ale on je naprosto omámený, zhypnotizovaný, že si toho ani nevšimne. Nehýbe se, jen leží na ledu a nepřipouští si ten chlad, který z něj sálá. Ale ani tato chvíle netrvá věčně, když už si myslí, že se nemůže stát nic většího, začne se ozývat hlasité křupání. Přišlo tak rychle, že ani nestihne zareagovat, za pár sekund už je pod ním hustá pavučina ledových prasklin a tenký povrch se s velkým rámusem a bez větších potíží prolomí…

Epilog
Rychle! Je čas, už za chvíli se to stane! Vzbuďte se, právě nadchází ta chvíle, na kterou jsme čekaly! Už je to tady! Posílejte tuto zprávu dál, ať ji všichni slyší! Už se blíží, každým okamžikem je zde, na předem určeném místě. Zapějte své chóry, buďte připravené. Přichází za námi, i když to sám neví. Neodejde od nás, možná to tuší. My jsme jeho život, nenechte ho uniknout. On je náš vládce, musíte ho dostihnout. Slyšíte ty kroky po ledu? Jak se jeho dech rozléhá po celém našem království? Očarujte ho naším zpěvem, naším světlem, naší krásou! Nesmí nás opustit, když je tak blízko! Je zde ten čas, kdy ho přivítáme mezi nás! Smějte se, radujte se, už ví o naší přítomnosti! Poslouchá nás, vnímá nás, stejně jako my s ním sdílely ty jeho radostné okamžiky při rybaření. Doteď jsme mu dělaly společnost my, aniž by to poznal nebo nějak dokázal zjistit. Nyní už není prostor cokoliv předstírat a odkládat, dodejte svému hlasu na intenzitě! Zatlačte na led, dělí nás od něj jen několik centimetrů zmrzlé vody. Ať už je tu s námi. Nemůžeme dále žít bez něj, to on nás stvořil! Nečekejte ani sekundu! Teď!

Opti-Mystique
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eloran Arroway Eloran Arroway | Web | 30. prosince 2012 v 20:11 | Reagovat

Mám to ale štěstí, přijdu se a povídka!
Ano, tvůj styl psaní je... podivný, jak jsi napsala, ale je taky tvůj a já už po několikáté opakuji, že se mi líbí!

Ani nevím, jak na mě ta povídka působí. Má takovou zvlášní radostně-ponurou atmosféru. Mám trochu rozporuplné pocity. Jsem nadšená za ty ryby, ale i smutná za toho chlápka, který probably umrzl (?)

2 A* A* | Web | 30. prosince 2012 v 20:31 | Reagovat

Máš divný štýl písania, áno, ale podľa mňa  práve to mu dodáva tú krásu :) Je to mooooooc pekné :D

3 pavel pavel | Web | 30. prosince 2012 v 20:52 | Reagovat

Máte tam vodníka? :)

4 Anča ^_^ Anča ^_^ | E-mail | Web | 30. prosince 2012 v 21:49 | Reagovat

souhlas :3 :3! krásně píšeš! :)

5 maglaiz maglaiz | E-mail | Web | 31. prosince 2012 v 14:48 | Reagovat

Děkuji za příspěvek do Imaginaria.

Je to dobré, co dobré, skvělé! Jen jedna faktická: ty ryby i já stvoření žijící ve vodě by se udusily, kdyby tam někde neměly otvor v ledu.

P.S. Pošlu ti dopis psaný plnícím perem, pokud bude zájem. Tuš jsem někam zašantročila :D

6 maglaiz maglaiz | E-mail | Web | 31. prosince 2012 v 14:48 | Reagovat

[5]: * i jiná stvoření :-D

7 Opti-Mystique Opti-Mystique | Web | 31. prosince 2012 v 15:49 | Reagovat

[5]: No vidíš, to mě ani nenapadlo. Úplně jsem zapomněla, že bratránek každou zimu chodívá do rybníku sekat díry, aby mu neumřeli kapříci :D

k PéeSku - Plnící pera jsou taky fajn, mám jich plný šuplík, protože se mi každou chvíli podaří zlomit špička v_v ... A zájem je, mám ráda dopisy ^^

8 maglaiz maglaiz | E-mail | Web | 31. prosince 2012 v 16:26 | Reagovat

[7]: Tak napiš do mailu adresu, kam zaslat dopis ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
..... Ti nejmilejší a mému blogovému srdci nejbližší :3
..... Daniel ♥ - Bels - Maglaiz - Viollet - Elwin - Opica - ansvarcova - Iris - Vlasta
.....
.
.