Michal Ajvaz - Lucemburská zahrada

21. listopadu 2012 v 16:36 | Opti-Mystique |  Knížky
Hurá do toho, bez úvodu, který by stejně byl zbytečný a maximálně by mi zabíral čas, který bych mohla využít třeba... ehm... učením se biologie a počítáním příkladů na pravděpodobnost. Euhmpfff.

1. Proč jsem si vybrala právě tuto knihu?
Takový ten pocit, že jsem si v knihovně chtěla půjčit něco na čtení, co by se ani zdaleka nepodobalo četbě k maturitě. Kouknu se k ,,novinkám", zahlédnu příjemný obal. Název: Lucemburská zahrada. A cedulka, že to vyhrálo cenu za knihu roku v Magnesia Litera 2012. Přečtu si anotaci a... je mi jasné, že si to musím půjčit. Lucemburská zahrada, v Paříži. Krásné místo. A píše to Čech. A hlavně propletení několika zápletek, prostředí a příběhů. Jak by bylo možné odolat? Nešlo. A přelouskala jsem si poměrně rychle, jakmile jsem se začetla, nešlo ji jen tak odložit. A to se mi už dlouho nestalo.


2. Definujte knihu dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Nepochopitelný ,,okitubis".
Právě tímhle slovem to začíná. Učitel Paul ve chvíli nesoustředění místo jméno Platóna vyťuká tohle slovo a tím všechno začne. Objeví část tajemného románu, který napsal vědec krátce před svou smrtí (ty asi 2 kapitoly jsou obsažené v knížce). Obsahuje dlouhé monology zlváštního vymyšleného jazyka, yggurštiny, která vlastně toho způsobí více, než by si člověk myslel. Nechci nijak extra spoilerovat, ale je to velkééééé :D

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Uvidět.
Nevím, proč jsem zvolila zrovna tohle sloveso, nejspíš mě v tuhle chvíli nenapadlo žádné přesvědčivější. A kašlu na spoilerování, prostě to vybalím. Částečně díky tajmenému jazyku Paul pochopí ,,podstatu světa". Doslova všechno kolem sebe uvidí úplně jinak. Jako proudy energií, velké vesmírné a částicové řeky, která se celá proplétá. A samozřejmě není osamocená. On je tím pocitem ze začátku úplně okouzlen, sbírá po celé Paříži inspiraci a začíná psát knihu. Jenže pak se seznámí s Claire, která o ,,řece světa" ví už od dětství - a vnímá ji úplně jinak. Snaží se ji nevidět, zahnat do podvědomí, protože kromě toho krásného plynutí cítí i tajemné bytosti, které můžou kdykoliv cokoliv stáhnout dolů.
Takže velká filozofická část celé knížky je o vidění... taky bych to chtěla zvládnout. Z obou pohledů.

4. S jakou postavou bych se stotožnila, případně kým bych chtěla/nechtěla být.
Strašně se mi zalíbila taková boční postava osobního sluhy. Celý život pracoval u velkého ruského magnáta, po jeho smrti ho zdědil nejmladší syn, který jako jediný nepracoval v rodinné firmě a nevěděl, co si s ním počít. A spolu se sluhou zdědil i ostrov kdesi uprostřed Atlantiku. A tak si na něm postavil část Paříže, velkou skleněnou vilu a díky tomu získal Irinu, dívku jeho srdce. Ovšem na hlavu mu v Moskvě spadl rampouch a zemřel. A sluha tak připadl Irině. Ano, to je jenom jeden boční příběh. Ale prostě mě to zaujalo - sluha si nosí takový ten oblek, připravuje kávu, jídlo a nápoje - ovšem jenom pár dní v roce, když je Irina ve skleněné vile na ostrově. Jinak má volno. Nic víc k tomu nebudu psát, je to jedna z těch zápletek, které vám řeknou všechno a zároveň nic :D
A nechtěla bych být Paulovou ženou Simone. Nejde o to, že ji Paul podvede s Claire. Spíš by mě notně vyděsilo, kdybych se ve chvíli zuřivosti chovala jako ona. Nechci si vůbec připustit, že bych dokázala být tak pomstichtivá...
Huuu. A vím ještě o jedné osobě, kterou bych nechtěla být :D Manželka toho vědce, který napsal tu část románu. Většinu času seděla u počítače a psala to, co on diktoval. Otravaaa...

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba úplně špatný, najděte v něm jedno pozitivum.
Strašně se mi líbí propojování příběhů, je na tom vidět, jak to všechno měl promyšlené do posledního detailu, nenechal se něčím překvapit. A takové ty drobnosti, které byste ani nečekali, že se tam můžou vystihnout a jenom ten celkový dojem doplňují...
Ale to, co se mi líbí nejvíc, je rozhodně část s těmi kapitolami začaté knihy. Jedná se o fantasy příběh odehrávající se v nějaké neznámé zemi, kde se schyluje k válce. Popisy rodů, postav a hlavně jazyk, kterému vůbec nerozumím. Úžasné. Strašně mě štve, že je to jenom součát zápletky, že ta kniha doopravdy nikdy nebude napsaná...

6. A najděte jedno negativum, ale pouze jedno. Cílem je uvědomit, co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovateli), ale třeba i v chování postav.
Vadí mi jenom takový detail, který tam prostě musí být. A není to jenom v téhle knížce, rozčiluje mě to u všech, kde se to vyskytuje. A tou chybou jsou naťuknuté ale nedokončené příběhy. Někdo se tam objeví, udělá, co má, a zase zmizí. Nevím, co se stalo s Claire. Ani s Irinou. Jaký byl jejich příběh? A vůbec všechno... Samozřejmě, knížka má happy end, jak to má být, ale co tyhle vedlejší postavy? A ,,řeka světa"? Já to chci věděěět... A epilog mi řekl velké nic. Buuu. Jsem sobec, CHCI TO VĚDĚT :D

Když to celé shrnu, jděte do ní, udělá vám místo mozku bramborovou kaši, ale stojí to za to ^^
A osvěžila mi vzpomínky na Paříž, hned bych si tam zajela...

Opti-Mystique
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Greex ;) Greex ;) | E-mail | Web | 21. listopadu 2012 v 17:00 | Reagovat

Konečne blog o knihách :), jěšte mi ulehčíš výběr knihi :D

2 pavel pavel | Web | 21. listopadu 2012 v 21:31 | Reagovat

Knihu neznám, ale v Lucemburské zahradě jsem se procházel. :)

3 Maglaiz Maglaiz | E-mail | Web | 21. listopadu 2012 v 22:49 | Reagovat

Emm, nebyl to náhodou Plotínos? Jen dotaz.

4 Opti-Mystique Opti-Mystique | Web | 22. listopadu 2012 v 19:52 | Reagovat

[3]: Jo, samozřejmě, byl to on :) ... Už jsem zblblá z těch všech filosofů :D

5 Maglaiz Maglaiz | E-mail | Web | 22. listopadu 2012 v 19:56 | Reagovat

[4]: Já si říkala, že bych snad byla debil, že si to blbě pamatuji :D Jo, jo. Takovéhle zblbnutí znám.

6 Opti-Mystique Opti-Mystique | Web | 22. listopadu 2012 v 20:01 | Reagovat

[5]: Takže tys to taky četla? A co na to říkáš? :)
Mimochodem, musel mít ty prsty fakt hloupě postavené... :D Ale hezky to vychází... :D

7 Maglaiz Maglaiz | E-mail | Web | 22. listopadu 2012 v 21:19 | Reagovat

Rozhodně jsem z toho byla nadšenější než z povídek Miloše Urbana.

8 zahrada zahrada | E-mail | Web | 17. ledna 2013 v 6:14 | Reagovat

very nice artical very blogs

9 Ondřej Ondřej | E-mail | Web | 18. ledna 2013 v 11:43 | Reagovat

dobré vědět :)

10 Petr Petr | E-mail | 25. ledna 2013 v 15:07 | Reagovat

Odhlédnu od Magnesie; sice mi asi taky knížku přihrála (pod stromeček), ale nepokládám to za důležité. Poznamenávám, že je to první text tohto autora, který jsem četl. Přiznávám, že mám slabost pro jazykové hrátky a hříčky, že nemám nic proti bezuzdnému fantazírování, mám rád bizarní a "ulítlé" situace a že netrvám na lineárním příběhu se začátkem a koncem. Tudíž jsem knížku dočetl až do konce, byť se vzrůstajícími rozpaky. Být spisovatelem, nepustím tento polotovar z ruky, stejně tak jako jeho hdina nikdy nedokončil svou knihu. Nemohu se zbavit pocitu nedbalosti - škoda, že vrstvení nepravděpodobných příběhům situací a obrazů není dostetčně "srostlé"; pouhá dějová návaznost nestačí. Byla promarněna spousta velmi působivých nápadů a autorův docházející dech nezachránil ani bohatý jazyk a pseudoatraktivní výběr herců a lokací - filmovým jazykem řečeno. Mnoho samoúčelnosti, málo kázně, předstírání filozofické hloubky tam, kde žádná není. Asi jsem suchar, ale kdybych chtěl být velmi zlý, poradil bych autorovi jazykem mladé generace: "Už to nehul!"

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
..... Ti nejmilejší a mému blogovému srdci nejbližší :3
..... Daniel ♥ - Bels - Maglaiz - Viollet - Elwin - Opica - ansvarcova - Iris - Vlasta
.....
.
.