Týden vědy na FJFI ČVUT Praha 2012

22. června 2012 v 13:39 | Opti-Mystique |  Z akcí
A jsem zpátky doma! Radujme se, veselme se. Ale stejně bylo strašně divné se dneska probudit ve své posteli a jít si do ledničky pro mlíko. A z okna vidět jenom pole a les místo rozsvícené Prahy.
Nuže, níže dolů máte mou ,,reportáž" z celého ,,týdne" a taky pár fotek s kvalitou foťáku-který-jenom-někdy-ostří-a-vlastně-mu-nejede-blesk. Takže asi tak :)

Fakulta na Břehové, která za to všechno může :) Velké děkuji.


Neděle 17. 6. 2012
Vstávání ve 3 ráno a neeekonečná cesta vlakem až do Prahy. Né, vůbec jsem nezačala usínat až tak 15 minut před Prahou :D Dokonce naše skupinka (já, Anička, Péťa, Šárka, Janča) s trochou štěstí trefila na FJFI, což se dá v začátcích považovat za malý zázrak. Po presentování následovala úvodní přednáška vedená Uspávačem hadů... no, oči se mi zavíraly, ač jsem se snažila sebevíc.
Oproti tomu mě probrala ÚŽASNÁ přednáška o holografii, jsem neskutečně ráda, že jsem si vybrala zrovna ji. Skvělé. Ze začátku jsem vůbec nečekala, co z toho vyleze a rozhodně bych nečekala, že udělat hologram je až tak těžké.
Ubytování na kolejích Strahov proběhlo ve zběsilém tempu, protože nás tlačil čas a my chtěli dorazit na Welcome party aspoň nějak normálně, ne s příliš velkým zpožděním. Po cestě jsem si koupila u číňanů nudle a... vůůůbec nebyly na WP stoly plné jídla, vůbec to nevypadalo hloupě, když jsem si donesla vlastní večeři :D Ach nebe... Celé to bylo ve stylu sázení a riskování, samozřejmě jsem prohrála veškeré ,,peníze", na tohle prostě nemám štěstí.
Večer jsme se na kolejích taky moc nezdrželi, šla jsme se projít s Aničkou a ještě s Miškom, Magdičkou a snad ještě s někým - úžasnou partou Slováků, na které jsme narazili po cestě na koleje. Hodiny strávené v Růžových zahradách plné vykládání o hvězdách rozhodně stály za to. Aspoň už rozeznám letadlo, satelit a nromální hvězdu! Bezva :D

Sky above the wires ???

Tančící dům. snad jedna z nejfotogeničtější budov...

Pondělí 18. 6. 2012
Tento den byl už ve znamení miniprojektů. Já jsem byla s Šárkou na ,,Měření elasticity lidské kůže pomocí ultrazvuku". Vybrala jsem si ho hlavně kvůli tomu, že to vypadalo na nějakou tu biologii. A dokonce tomu tak z časti bylo - nečekaně :D To už je ze začátku zvláštní, že jedu kvůli biologii a chemii na tuhle akci, která se původně jsmenovala Fyzikální týden. No, nechme to být...
Štěstí bylo na naší straně a naše supervisorka byla neskutečně milá a rozhodně ne protivná nebo příliš akční, jak jsme se obávali. Stejěn tak i martin a Anka - naši kolegové, byli fajn. A díky tomuto projektu jsem se dostala i na Akademii věd. Muhehe, přemýšleli jsme, kolik má asi celá budova dohromady IQ - no, nejspíš hodně.
Odpoledne jsem se elegantně vyhnula přednášce ,,Jak presentovat" a raději šla na ,,Jak zkoumáme strukturu hmoty v CERNu". Závěr? I vědci z CERNu jsou docela normální lidi se smyslem pro humor. Rozhodně bych se tam chtěla někdy jet podívat, už kvůli tomu, do jakého prostředí je celá instutuce položena. Hory a lesy...
Po přednášce jsme si s Šárkou prošly Prahu, hlavně Malou stranu, našla jsem si okno Ministerstva školství, kam příští rok po maturiátch hodím dlažební kostku, jako správný anarchista... A taky se projely lanovkou až na Petřín, odkud to bylo na koleje jenom kousíček. Šárce nebylo nějak dobře, ale mně se nechtělo tvrdnout na pokoji, takže jsem se vybavila sluchátkama, sešitkem na psaním, Citadelou a vyrazila bloumat po Růžových zahradách. Atmosféra mě zasáhla, napsala jsem maluškou povídku, možná ji sem někdy během týdne zveřejním. Sledování vzlétajících a přistávajících letadel se nakonec taky ukázalo jko něco hypnotického, nemohla jsem se od té vyhlídky odtrnout.
Tím však celý večer neskončil. Narazila jsem na Mišu (nikdy nedojdu na to, jak se slovenská jména skloňují!), Danku a Davida a vyrazili jsme zpátky do Růžových zahrad. Kluci hráli na kytaru a Danka se snažila přijít na nějakou písničku, kterou bychom znali všichni. Ehm, co jeden člověk, to jiný hudební vkus.
Nemusím snad dodávat, že do postele jsem se opět dostala až po půlnoci...

Přístroj, se kterým bychom pracovali, kdyby půlka jeho částí nebyla někde po republice...

Ehm. Pokus o uměleckou fotku? Aneb součástky do přístroje, které stojí fáááákt hodně.

Brána za Karlovým mostem směrem na Hrad. Nechtějte po mně, jak se jmenuje :D

Já tu budovu NAŠLA! *ďábelský smích*

Úterý 19. 6. 2012
Dneska už začínalo jít do tuhého, začínala jsem být ospalá a večer byly termíny na odevzdání příspěvků do sborníku + uploadování presentací. Žůžo. Ale zase, nadopovala jsem se energeťákem, takže jsem lítala jak včelka a celou dobu hlavně psala na počítači - nejdříve v MATLABu rovnice, které jsme potřebovali a potom příspěvek do sborníku. Psaní všema 10ti se v některých chvílích vážně hodí :)
Večer jsem na Strahově počkala na Aničku, Péťu a jeli opět do centra. Během dne se maká, večer se prochází Praha :D
Zase jsme si prošli Malou stranu, kolem Hradu a tak všeobecně. Chtěli jsme se stavit u prezidenta na kafe (standarta byla vyvěšená), ale pak jsme si říkali, že stejně asi sleduje fotbal :D Rozesmáli jsme hradní stráž, povykládali si a málem ohluchli při ohňostroji na počest vyplutí nějaké nové lodi.
Anička s Péťou už byli unavení, takže jeli na kolej. Na mně ještě pořád působil energeťák, takže jsem se potkala s Magdičkou a Mišom a ještě jsme procházeli Prahu. Po cestě jsem lovila z hlavy informace o různých budovách a histrických událostích - zrovna já, která při dějepisu usínám. Snad mi teda prominou některé nepřesnosti :) Vážne prepáčte. Snažila som sa do toho dať, čo len išlo.
Stejně je strašně zvláštní, že jsme se se Slovenskem za poslední dobu tak odcizili... Rozhodně je to škoda.
Hláška dne stejně patří Péťovi: ,,Praha má své kóuzlo, ale pražáci to kazijó!"
A kdy jsem se dostala do postele? Někdy před druhou? Asi, nevím to jistě.

Velká makačka u MATLABu. važte si té fotky, dlouho mě zase neuvidíte :D Nějaká anonymita přece musí být...

Ohňostrooooooooj!

Katedrála Sv. Víta. Monstrózní budova...

Středa 20. 6. 2012
Ráno jsem se původně chtěla úplně vykašlat na přednášky, ale nakonec jsem tam přecijen šla. ,,Podoby jaderné energie" my přinesly pár nových faktů, hlavně kolem historie nebo něčeho nového do budoucna. Pokud se něco nezvrtne, tak by se z ,,obyčejné" jaderné rekace mohlo vytřískat hodně využtelné energie... Ale to je ostatně známé už teď.
,,Příběh odmocniny ze 2" mě okouzlil ještě víc, prostě úžasná matika. Ať si říká, kdo chce, co chce, má svoje kouzlo. Zvlášť u podobných věcech. Vzorečky a rovnice a spousta čísel bez písmen, to je moje. Ale jak se tam plete už i hromada písmenek.. to pak začínám být zmatená :D
Po přednáškách jsme měli trochu času, takže jsme si s Aničkou, Mišom a Edom zašli na oběd. Tak velký cheesburger jsem viděla snad jenom ve filmech, měl by se u místního šéfkuchaře inspirovat McDonald a podobné fastfoody.
Z tohoto dne jsem si taky odnesla naraženou kostrč a modřiny, to je tak, když je někdo šikovný a padá ze schodů - tomu se prostě nešlo nevyhnout :D Koupila jsem si lístek na cestu zpákty, Anička, Mišo a Ed odjeli na svoje exkurze a já jezdila metrem po všech možných i nemožných linkách, jenom abych se někde potkala s Šárkou. Přestup z A na B, potom z B na C a nakonec zpátky z C na A. Ten uzel jsem projela hooodněkrát :D ale když má člověk pernamentku, to se jezdí jedna báseň.
,,Víš co? Jdi do h/Háje!" - ,,Ale to bych musela jet Céčkem a přestupní uzel je až na Florenci..."
Nakonec jsme se nějak potlaly a rovnou jeli na Bulovku, kde nás čekala exkurze na Ústavu radiační onkologie, konkrétně oddelení radioterapie. Néé, vůbec jsme tam nebyly o dvě hodiny dřív. Bezva :D Tak jsme aspoň pozorovaly auta na dálnici a já jsem si pletla náramek z bavlnek. Exkurze sama osobně byla woooow! Nechtěla bych na té nešťastné straně přístroje, ale rozhodně to nemocným pomáhá. I když je to vyhánění čerta ďáblem...
Cestou zpátky jsem se seznámila s Denisem a jeli přes Anděla na koleje. Anděl mě zklamal, fakt. Měla jsem jisté iluze díky knížce od Jáchyma Topola a celé to tam vypadalo tak nějak... normálně.
Večer nemohlo následovat nic jiného, než opět cesta do Prahy. I když pooprchalo, věřili jsem, že se počasí umoudří. ze začátku to tak i vypadalo, máchali jsme si ruce/nohy ve Vltavě a bylo fajn. Jenže... jenže. Takovou bouřku jsem už dlouho nezažila. Všichni jsme se snažili poschovávat někam do sucha, já jsem naštěstí šla s Mišom pod deštníkem. Když jsme se však zastavili někde něco vyfotit, zbytek se někde ztratil. Našli jsme se u Orloje, ale tam se zase situace opakovala. Ach nebe. Byla jsem kompletne mokrá :D Ani deštník nepomáhal :D A taky by mohly být v centru lépe značené vchody do metra, hledali jsme ho pěkně dlouho. Největší překvapení bylo, když jsme na ostatní narazili v poslední lince autobusu, který jel na Strahov. Přijít tak o pár minut později a můžeme jít pěšky... :D
Potom jsme se s Mišom ještě zdrželi u Stadionu a fotili blesky, teda, Mišo fotil, já držela deštník. (E.? Připomíná ti to něco? Značka odkvetlé pamapelišky po Napoleonovi! :D) Sprcha neskutečně bodla a noční přesouvání z pokoje do pokoje v polospánku snad ani nebudu komentovat, protože si toho stejně moc nevybavuju. Ale spánek byl snad ještě kratší než předtím.

Mimina u Vltavy. Podobná jsou i na vysílači...

Čtvrtek 21. 6. 2012
Den odjezdu. Ale niééééé...
Celé dopoledne presentace miniprojektů před ostatními, dopletení náramku a šílená nevyspalost.
(Je možné, že se našel ve skupince 30ti lidí člověk narozený téměř v identickou dobu jako já? Nevěřitelné...)
A hlavně loučení s celým projektem a předzvěst cesty domů.
Nemám ráda změny a v tuhle chvíli paradoxně byla změna to, že mám jet domů. Nejhorší, že je klidně možné, že některé už nikdy neuvidím. Strašné. Ale snad... doufám, že příští rok mi to zase vyjde. Že potkám aspoň některé. Nebo třeba i dříve. Ale nié. Nemám ráda loučení.
Cesta narvaným vlakem zpátky byla docela klidná. Přemožena melancholií a vzpomínkami jsem usla se sluchátkama v uších a probudila se až před Brnem. Naštěstí jsme stihli přesendout i na vlak domů, neuvařili se a doma je... doma. Všechny věci putovaly rovnou z krosny do pračky a já ze sprchy do postele. I když se neusínalo vůbec lehce...
Vážně už to skončilo?
Aspoň, že prádzniny jsou za dveřmi. A do Prahy se dostanu v září se školou. I když to bude naprosto o něčem jiném...
A plán na víkend? Zvyknout si zase na ,,normální" fungování a odnaučení oužívání slovenských slov v mluvení.

Opti-Mystique
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Livien Livien | Web | 22. června 2012 v 14:24 | Reagovat

Saafra - no zní to úžasně. Jednou jsem se školou týden vědy taky absolvovala, ale jeli jsme tam jen na dva dny, takže to rozhodně nebylo tak prima, jako to tu popisuješ ty. :)

2 Babe Babe | 22. června 2012 v 14:31 | Reagovat

praha smrdí :D

3 E. E. | 22. června 2012 v 15:05 | Reagovat

Koukám, že sis to tam pěkně užila :-) A jo, něco mi to, myslím, připomíná... :D Děvče, máš mi toho hodně co vysvětlovat! :P :D

4 pavel pavel | Web | 22. června 2012 v 15:20 | Reagovat

Měla jsi nabitý program..., aspoň tě podle fotky poznám až tě potkám. :D

5 Barča Barča | Web | 22. června 2012 v 16:51 | Reagovat

Docela nabitý program jste měli a je dobře, že sis to tam užila. Ty mimina ani nevim, že jsou u Vltavy, vím jenom o těch na vysílači :-D

6 Didi Didi | Web | 26. června 2012 v 12:50 | Reagovat

dufam, ze tu poviedku sem niekedy hodis, bola by som na nu velmi zvedava :) ..a ta Petova hlaska ma rozosmiala :DD

nadherne fotky, ale hlavne ta Katedrála Sv. Víta

dufam, ze si z toho padu uz OK

kiezby som mala rada cisla tak velmi ako ty :DDD

a uz si sa odnaucila po slovensky? :DD

je super, ze si si to cele uzila, a prazdniny su za dverami :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
..... Ti nejmilejší a mému blogovému srdci nejbližší :3
..... Daniel ♥ - Babe - Bels - Maglaiz - Viollet - Elwin - Opica - ansvarcova - Ann Strawberry - rionka
.....
.
.