Rozednívání

16. dubna 2012 v 18:48 | Opti-Mystique |  Něco psaného
Jsou myšlenky, které mi sednou do hlavy a usídlí se tam. Většinou to jsou základy na povídku, případně ,,povídku" - jako v tomto případě. Ale občas nejsem schopná napsat nic s pořádnou dějovou linkou a spíš je to o pocitech. Které se těžko popisují, uchopují a vůbec přeměňují na něco čitelného i pro ostatní.
Něco ve smyslu ,,rozednívání" a ,,nového dne" bylo pár týdnů zpátky u Snílků v Imagináriovi.
... a navíc jsem tuhle ,,věc" přidala i k tématu týdne - přecijen, světlo tam má jistou vedlejší roli. Otázkou zůstává, co je vůbec ta první role? No, nechme to být, nějak si to zpracujte sami. Třeba se trošku přiblížíte tomu, jak jsem to opravdu myslela já.

Rozednívání

Blížilo se ráno. Slunce už pomalu vykoukávalo a přes městskou čtvrť se začínaly šířit první paprsky.
Povzdechla si. Už zase strávila celou noc u stolu s rozsvícenou lampičkou a její matka by určitě poznamenala, že si kazí oči. A samozřejmě s tužkou ruce a prázdným papírem na pracovní desce před sebou. Ten zůstal prázdný i přesto, že do něj vložila během noci takovou sílu a energii. Tak velké množství, že jí určitě bude chybět.
Znovu si povzdechla, list složila na čtvrtinu a vložila jej do bočního šuplíku, který už pomalu začínal být přeplněný. Tužku nechala na stole a světlo zhasla. Pomalým, téměř líným pohybem se zvedla a židli za sebou zasunula.
Povzdechla si potřetí. Vyšla na balkón a lehce se zatřásla zimou. Foukal slabý vítr, ale pro další vrstvu oblečení se už nevrátila. Lokty se opřela o zábradlí a pohled jí sklouzl do hluboké tmy pod ní.
Zadržela dech a ještě více se předklonila. Neměla strach, že přepadne. Ta hloubka ji lákala a na tváři ji hrál nenápadný úsměv. Zvláštně dneska nemohla svůj pohled od daleké země odtrhnout.
Čas ale pokročil. Za obzorem budov se už objevoval stále větší zářivý kotouč a sluneční paprsky se rozlévaly všude, kam se jenom dostaly. Přímo před jejíma očima se odehrávalo velkolepé představení - boj dne a noci. Za pár okamžiků vše bylo u konce. Ona ale stále stála u zábradlí, jako kdyby čekala přídavek. Ten ale nepřišel.
Uniknul jí další povzdech, který se snažila do poslední chvíle zadržet. Už byl ale venku a čas vrátit nelze. Vrátila se zpátky do bytu ke stolu, roztáhla žaluzie u velkého okna a vytáhla nový list papíru. Chvíli se na něj dívala, vzala do ruky tužku a během chvíle byl papír zaplněný. Výraz na její tváři se však nezměnil a jedním pohybem papír zmačkala v jednu velkou kouli a vhodila do koše.
Je potřeba jít dál. Je nový den.

Opti-Mystique
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eloran Arroway Eloran Arroway | Web | 16. dubna 2012 v 19:01 | Reagovat

Úžasné!
Myšlenky, které si sednou do hlavy.. Tak to mi něco připomíná. A přijde mi, že i moje příběhy, jsou spíš o pocitech, než o nějakém ději.

2 Venduleee Venduleee | Web | 16. dubna 2012 v 19:19 | Reagovat

Moc se mi to líbí. Mám ráda ty balkónové chvilky, které mě inspirují stejně jako tebe. A stejně tak neumím vymyslet děj, ale ráda si hraju s atmosférou. Bohužel to, co pak vlastně stvořím, je docela k ničemu, když si chce člověk přečíst příběh. Krásně by se mi psaly takovéty vycpávkové pasáže v knížce, zachycující zajímavé okamžiky, které děj doprovází, ale jsou prostě vycpávkové. To by tak chtělo najít si pro psaní dějového parťáka... ^^

3 Michal Ernat Michal Ernat | Web | 16. dubna 2012 v 19:20 | Reagovat

Hezky napsaný článek, děkuji za možnost přečtení.

4 Satine Satine | Web | 16. dubna 2012 v 19:51 | Reagovat

Já mám ráda spíš pocitové příběhy. Proto ráda čtu knihy, které jsou napsané v první osobě, jelikož tam je těch pocitů většinou o poznání víc, než v knize s vypravěčem.
Tvoje povídka se mi rozhodně líbí, zvlášť ten konec. Je potřeba jít dál...

5 Barča Barča | Web | 16. dubna 2012 v 19:59 | Reagovat

Povedený příběh. Mě asi nikdy nic neosvítí  a žádný příběh nenapíšu :D

6 Bezejmenné Esko Bezejmenné Esko | Web | 16. dubna 2012 v 20:08 | Reagovat

Náhodou... ;)

7 pavel pavel | Web | 16. dubna 2012 v 20:46 | Reagovat

Do psaní se nemá člověk nutit.

8 Didi Didi | Web | 18. dubna 2012 v 13:22 | Reagovat

vemi zaujimava poviedka, myslim si, ze som pochodpila vsetky tvoje myslienky, ktore si tu vlozila... a musim povedat, ze ja nieco podobne ako to dievca robievam vecer pred spanim..len tak si otvorim okno a pozeram do tmy, hoci mi je zima, ale to mi nejak nevadi, mna bavi ten pohlad na tmavu noc..vychod slnka vacsinou prespim :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
..... Ti nejmilejší a mému blogovému srdci nejbližší :3
..... Daniel ♥ - Bels - Maglaiz - Viollet - Elwin - Opica - ansvarcova - Iris - Vlasta
.....
.
.